Článek
Když jsem ale viděla, že je tam 900 exponátů a většina z nich jsou výpůjčky, dospěla jsem k názoru, že buď výstavu neuvidím, nebo prostě pojedu do Prahy. Nemyslím, že bych někdy někde nějakou komplexní výstavu ohledně naší vlastně jediné panovnické dynastie viděla, a tak jsem se rozhodla, že se přemůžu a pojedu. Příhodně se naskytly dva prodloužené víkendy a navíc měla 8. 5. přiletět Margi.
Tohle se jmenuje akvamanila. Je to konvička na vodu
Do Národního muzea jsem původně chtěla jet metrem, ale kolegové mi řekli, že je to tak blízko, že než sjedu do metra a pak z něj zase vyjedu, dávno tam budu pěšky. A ještě udělám něco pro své zdraví. Byla to pravda a musím říct, že mě fakt překvapilo, že je nádraží tak blízko centru. Pražský zeměpis opravdu neovládám a nestydím se za to.
Více podrobností na mém kanále
Dala jsem si batoh do šatny a vyrazila na výstavu. Plná očekávání. Výstava byla větší, než jsem čekala, a bylo tam víc lidí, než jsem čekala. Byla náročná na prohlížení, protože se skládala především z malých věcí, jako jsou mince, no, spíš takové plíšky, šperků a předmětů, u kterých jsem nevěděla, co mají znamenat. Nápisy mi moc nepomohly. Schválně, víte, co je to akvamanila? Ne, že? Je to spojení latinských slov aqua = voda a manus = ruka. Konvička na vodu.
A byly tam krásné, opravdu překrásné kodexy. Bylo jich tam hodně a byly skvostně barevné.
Na výstavě je velké množství nádherně ilustrovaných kodexů
Kromě malých věcí tam byly i velké. Zaujal mě závěs, který byl přes půlku výstavní místnosti, a byl vyšitý korálky, což v katalogu není vidět.
A pak tam bylo něco, co jsem považovala za věc, které v Bavorsku říkají nástolec. Ale byla to spodní část svícnu.
Tenhle závěs je přes půlku výstavního sálu a je vyšitý korálky
Hlavním lákadlem výstavy byl Longinův sarkofág, taky u něj bylo nejvíc lidí, ale já jsem spíš na šperky. Takže mě nejvíc zaujala koruna, o které jsem se dočetla, že ze zapůjčená z Vratislavi.
Nemohla samozřejmě chybět ani Svatováclavská koruna, ale působila tak nějak lacině. Jak už jsem se v minulosti přesvědčila, místo, kde je vystavená, a osvětlení hodně ovlivňují výsledný dojem.
Nejvíc mě zaujala koruna, výpůjčka muzea ve Vratislavi
Od doby, co jsem viděla pazvíře mořská panna muž, věnuju selektivní pozornost podobným skládaným tvorům. I v tomto ohledu jsem si přišla na své. Měli tam dlaždice, na kterých se to divnými tvory jenom hemžilo. Nejvíc tedy bylo lvů, ale to za a) není divný tvor, ale naprosto regulérní zvíře, a za b) na výstavě o Přemyslovcích se to tak nějak dalo očekávat.
Na dlaždicích byla celá řada podivných tvorů
A samozřejmě nemohly chybět relikvie. Kromě toho, že tam byly kousky látek, u kterých naprosto nechápu, jak se dokázaly zachovat, tam byly relikviáře z plátkovaných kostí zasazených do rámu. V souvislosti s krádeží lebky sv. Zdislavy, kterou pachatel odůvodnil tím, že mu vadilo, že je část těla vystavována jako reklamní poutač, mi nezbývá než říct, že jsem toho názoru, že mrtví, svatí nebo nesvatí, by měli mít klid, a ne být ve vitríně za sklem.
Nepochopitelným zázrakem se zachovaly i fragmenty textilií
No, na výstavě jsem byla skoro tři hodiny a v konečném důsledku jsem byla ráda, že jsem se přemluvila a jela se na ni podívat. Vážně to za tu cestu stojí.
