Z Terstu do Trevisa: Malé Benátky kousek od Benátek

Ve středu ráno jsem klíč podle instrukcí nechala v zámku svého pokoje a šla na vlak. Vzpomínáte, jak jsem říkala, že si máte zapamatovat, kdy začali stavět stromek v nádražní hale? Teď, o 24 hodin později, stále nebyl hotový.

Vlak z Terstu odjížděl v 10:58 a do Trevisa měl dorazit ve 13:25. Lístek stál 19,75 E a bez přestupu jel dvě a půl hodiny. Teď, už zase obtěžkaná zavazadly, jsem ocenila systém vlaků, které stojí v jedné rovině. Poněkud mě znejistilo, že vlak, kterým mám jet, má konečnou stanici Benátky, protože jsem si z nějakého důvodu myslela, že jedu z jihu a tím pádem budou Benátky dřív, než Treviso, ale pak jsem si uvědomila, že jedu z druhé strany, takže bude nejdřív Treviso a teprve potom Benátky.

Do vlaku jsem nasedla s příjemným, uklidňujícím pocitem, že opouštím to nepěkné město. Vlak byl krásný, moderní, čistý a pohodlný. Navíc jsem sama seděla ve čtyřce a tak jsem nejenom měla kufr na očích, ale taky jsem si mohla natáhnout nohy. Jeli jsme rychlostí přes 140 km/h, což je od průměrné rychlosti 33,96 km/h na silnicích potěšující posun.

No, abych byla upřímná, pod vlivem silničních zážitků z Apulie jsem silnice v Terstu a okolí pozorovala velmi bedlivě, a byly úplně v pořádku. Tu cestu jsem si opravdu užila. Ale nebyla bych to já, kdybych neměla nějakou výtku. Všude ve vagónech jsou instalované monitory, na kterých se zobrazují různé informace. A co vás jako cestujícího zajímá? No příští stanice, pochopitelně. A případně aktuální rychlost. A co tam po většinu času bylo? Nějaké bezpečnostní bláboly. Pořád stejné. Jestli jim zákon ukládá, aby to tam měli, dobře. Ale můžou tam přimontovat ceduli a nezabírat tím obrazovku. Stanice tam vždycky blikly jenom krátce před zastavením, a ještě se zobrazují i ty, které už byly, což je matoucí a protivné.

V Trevisu mě čekalo ohavné rozčarování. Nejen že jsem si tím přesunem nepomohla, ještě jsem si přihoršila. Hlavní nádraží je rozbombardované a po té, co přejdete kolem všemožných plotů přes parkoviště a stanete před budovou zvenčí, upoutá vás nápis přes půl fasády, který hlásá: L'Italia del futuro in corso, což znamená něco jako Zde se rodí Itálie budoucnosti, protože „futuro“ je budoucnost a „in corso“ znamená probíhat. Když zaplatíte kartou, napíše vám to: „Transazione in corso“, transakce probíhá. Připomnělo mi to rakouské útěšné cedule o staveništích a pokroku. No, aspoň víme, jak vzniklo slovo korzovat. I když u nás se korzovalo pomalu, zatímco Italové u toho zřejmě pobíhali.

Hotel Continental, kde jsem byla ubytovaná, je cca 300 m od nádraží a check-in jsem měla až za půl hodiny, takže jsem původně měla v úmyslu někde poobědvat, ale přešla mě chuť, protože před nádražím to vypadalo stejně neutěšeně jako na nádraží. Byly tam rozkopané přechody a na autobusové zastávce před hotelem byly kromě lidí, kteří čekali na autobus, dva páry policajtů, kteří tam kontrolovali nějaké podivné existence. Jedna baba tam na ně řvala jak na lesy. Obešla jsem je velkým obloukem a šla přímo do hotelu, protože když je někde policie, má to svůj důvod, a není třeba se potloukat okolo.

V recepci byl pán mého věku, který uměl německy, což mě potěšilo, protože jsem konečně mohla mluvit jazykem, ze kterého ovládám víc než „ééééé“. Říkala jsem, že počkám do 2, ale on řekl, že pokoj už je připravený a že bude na cca 10 min potřebovat moji OP, takže se mám ubytovat a pak si pro ni přijít. Vyjela jsem do 5. patra a vykoukla z okna. Výhled mi spravil náladu. Zašla jsem si na záchod a vybalila si z tašky kabelku, vzala jsem foťák a šla si pro OP. Recepční už tam nebyl, zřejmě se ve 2 střídají změny. Poskládala jsem anglickou větu, že si jdu pro ID card a vyrazila na vycházku.

Když si odmyslíme nádraží, je Treviso fakt pěkné městečko. Je tam spousta kanálů, takže se mu přezdívá Malé Benátky. Kanály ale netvoří moře, ale řeka Sile. Sídlí zde Benetton a výrobce kávovarů De'Longhi a prý tady vzniklo tiramisu. Šla jsem se podívat na bastion sv. Pavla, který jsem měla vyhlédnutý na internetu, a na kanálu jsem viděla labutě, což mě upřímně potěšilo.

Pak jsem v dálce uviděla kostelní věž, ke které jsem zamířila, ale jak se ukázalo, nebyl to dobrý nápad. Jednak byl kostel v lešení a jednak se tam šlo po chodníku v tunelu, kde jezdí auta a je tam hrozný kravál, obecně to byl nepříjemný zážitek. Mrholilo a byla jsem unavená, takže jsem se cca ve 4 vrátila na pokoj s tím, že počkám do tmy a pak se půjdu podívat na světýlka. Usnula jsem jako zabitá a probudila jsem se asi v 6. Už nepršelo a měla jsem podstatně lepší náladu. Protože mám ráda světýlka.

I tady mají elektrické hvězdy nad vodou a na piazza dei Signori mají obrovský vánoční stromek, který před palácem prefektury ze 13. století a v kombinaci s Měsícem na podmračeném nebi vypadal mimořádně působivě. Budovy na náměstí byly vážně poškozeny při bombardování na Velký pátek 7. dubna 1944, no, vážně poškozeny, podle fotek to vypadá, že spíš byly srovnány se zemí, ale v letech 1947-1951 byly zrestaurovány do původního stavu, což je dobře. Taky tam mohli postavit nějakou moderní boudu. Bylo to milé a příjemné.

Prostě všechno je tam hezké a všechno je tam blízko. Potkala jsem i kluziště a nějaké pódium s dárky. Courala jsem se asi dvě hodiny a pak jsem se vrátila na pokoj. Jelikož jsem byla vyspaná, usínala jsem dost dlouho a podařilo se mi to dost pozdě.