Článek
Na zpáteční cestě z muzea sklářství v Karolince jsme projížděly obcí Velké Karlovice a kromě sjezdovek, na které Anežka z nějakého důvodu nechtěla jít, i když byly bez sněhu, tedy až na nevýznamné zbytky, jsme potkaly i směrovky na kostel Panny Marie Sněžné. S tím sněhem se nám to tematicky hodilo do krámu a kromě toho jsme stejně nevěděly, co se načatým večerem, a taky jsme chtěly mít fajfku, že jsme tam byly, a rozhodně se nám zase delší dobu nebude chtít tahat se přes hory. Zvlášť při těch cenách benzínu. Benzínu jak benzínu. Mám diesel. Natankovala jsem za 48,50 Kč a málem mi to utrhlo srdce.
Působí na vás tenhle dům romanticky, nebo zchátrale?
Následovaly jsme tedy šipky a skončily jsme na parkovišti nedaleko kostela, muzea a informačního centra. Všechno to bylo pár kroků od sebe. Anežka zaostřila na polorozpadlý dům a prohlásila, že by se ke mně hodil. Když jsem se urazila, že tak zchátrale snad nevypadám, prohlásila, že to není urážka, že to vypadá romanticky.
Pak jsme pokračovaly směrem k hřbitovu. S Anežkou vždycky skončím na hřbitově. Nebo aspoň před pohřební službou. Nevím, čím je to zapříčiněno, ale naučila jsem se to chápat jako prostý fakt, jako osud, proto němuž není odvolání. Ať už jedeme kamkoli, vždycky, když míjíme hřbitov, víme, že jedeme dobře.
Více podrobností na mém kanále:
Kostel je kulturní památka. Celá linie střech je v jedné přímce, ve stavbě je 24 úhlů. Interiér byl původně bez nátěru, vymalován na bílo byl až před rokem 1900. Podlaha byla původně dřevěná, pak kamenná, současná dlažba pochází z roku 1948.
Nezachoval se ani původní oltář, v roce 1894 byl nahrazen současným. Od roku 1946 je zde elektrické osvětlení, eletrifikovány byly i skleněné lustry, které kostelu v roce 1892 daroval Salomon Reich, majitel sklárny Karolinka. V roce 2015 byly vyměněny šindele a střechy.
Skleněné lustry pocházejí ze sklárny v Karolince
Ve věži jsou dva zvony, na větším byl reliéf Panny Marie s Ježíškem a archanděl Michael, na menším byla také Panna Marie, tentokrát se sv. Barborou.
To je všechno. Víc jsem toho nevyšťourala. Škoda. Chtělo by to víc zpropagovat.
No, abych nebyla nespravedlivá. Na webu Beskydy.cz je tato věta: „Se stavbou kostela se pojí pověst, že vršky stromů, ze kterých byl kostel původně postaven, použil jakýsi Drozd pro postavení stodoly, a tak vzniklo rčení, že vrch kostela je na Drozdově stodole.“
Nevím, jestli je to pověst, spíš bych myslela, že Drozda sežehl blesk, když ukradl dřevo určené na kostel, nebo že se propadl do země, aby tam bylo morální ponaučení, takhle je to jenom… jenom věta. A víc to nebudeme rozebírat. Ještě jim tam chybí 2 čárky – jen tak pro úplnost. Čárky ve větě, ne diakritická znaménka, abychom byli přesní. Prostě nedostatečná informace s gramatickými chybami.
Na česko-slovenské hranici je pomník padlým ve 2. sv. válce
Pokračovaly jsme směrem domů a zastavily se na slovenských hranicích u pomníku partyzána. Pomník připomíná boje v roce 1944 v Makovském průsmyku, kterých se účastnila 1. partyzánský brigáda Jana Žižky, partyzánská skupina ze Slovenska a parašutistická skupina ze Sovětského svazu, a při nichž zahynulo cca 400 Němců a 200 partyzánů. Bronzová socha má 4,7 m, jejím autorem je Josef Malejovský a byla postavena dobrovolníky v „akci Z“ v roce 1975. „Akce Z“ byla dobrovolná, neplacená práce odvedená v osobním volnu. To „Z“ oficiálně znamenalo „zvelebování“, neoficiálně „zdarma“. A o dobrovolnosti se také dá s úspěchem pochybovat.
Na zpáteční cestě jsem si dala pistáciový dortík
Udělaly jsme si fotky a vrátily se zpět do vlasti. Je nutné zmínit, že za těch 10 minut, co jsme byly v zahraničí, se nám nijak zvlášť nestýskalo. Na Bílé jsme se zastavily na kafe v restauraci s libozvučným názvem Domovjanka. Dala jsem si pistáciový dortík, což Anežka neopomněla okomentovat: „A u toho zákusku ti zelená nevadí, že?“ Ne, nevadila. Pistácie mají být zelené. Pistácie se jí.
Podtrženo, sečteno. Až na tu zimu to byla hezká Bílá sobota. Taková sněhobílá.
