Bál se jehel. Jeho krev přesto zachránila miliony dětí

Příběh Jamese Harrisona začal dávno předtím, než se zjistilo, že jeho krevní plazma má neobvyklé vlastnosti. V roce 1950, když mu bylo čtrnáct let, podstoupil rozsáhlou operaci hrudníku. Zákrok byl natolik náročný, že potřeboval přibližně 13 litrů krve a v nemocnici se zotavoval tři měsíce.

Právě tehdy si slíbil, že pokud přežije, začne jednou sám darovat krev. Uvědomoval si, že za jeho životem stojí lidé, které nikdy nepoznal. Když v roce 1954 dosáhl osmnácti let, svůj slib splnil a začal chodit na odběry.

Nikdo tehdy netušil, že v jeho krvi se skrývá něco mimořádného.

V 60. letech vědci zjistili, že Harrisonova krevní plazma obsahuje vzácné protilátky proti RhD antigenu. Právě ty se staly základem léčby, která pomáhá předcházet hemolytické nemoci plodu a novorozence.

Harrison se stal jedním z průkopníků australského programu Anti-D.

Aby bylo jasné, proč byly tyto protilátky tak důležité, je potřeba vysvětlit, co znamená Rh faktor. Jde o vlastnost červených krvinek. Pokud člověk Rh faktor D má, označuje se jeho krev jako Rh pozitivní. Pokud ho nemá, je Rh negativní.

Problém může nastat například tehdy, když je matka Rh negativní a její dítě Rh pozitivní. Pokud se červené krvinky dítěte dostanou do krevního oběhu matky, její imunitní systém je může rozpoznat jako cizí a začít proti nim vytvářet protilátky. Ty pak mohou při dalším těhotenství napadat červené krvinky dalšího Rh pozitivního plodu. V závažných případech může tento stav vést k těžké anémii, srdečnímu selhání nebo úmrtí dítěte.

Dnes se tomuto riziku předchází podáním anti-D imunoglobulinu. Tento léčivý přípravek se vyrábí z krevní plazmy dárců, jejichž krev obsahuje potřebné protilátky. James Harrison patřil mezi tyto vzácné dárce.

Od roku 1966 proto začal pravidelně darovat krevní plazmu. Na odběry chodil přibližně každé dva týdny a pokračoval v tom až do svých 81 let.

Nebyla to pro něj přitom úplně snadná činnost. Celý život měl strach z jehel. Přesto podle dostupných údajů žádný termín nevynechal.

Za svůj život absolvoval celkem 1173 odběrů. V roce 2005 získal světový rekord za největší množství darované krevní plazmy. O rekord přišel až v roce 2022, kdy ho překonal jiný dárce ze Spojených států.

Jeho plazma byla mimořádně vzácná a právě proto bylo Harrisonovo pravidelné dárcovství tak důležité.

Význam Harrisonova dárcovství se dá jen obtížně představit. Jeho plazma byla podle dostupných údajů použita při výrobě léčivých přípravků ve více než 2,4 milionu případů.

Neznamená to, že bez jeho plazmy by všech 2,4 milionu dětí zemřelo. Takový závěr z těchto čísel vyvozovat nelze. Jeho plazma však byla součástí výroby léčivých přípravků, které pomáhají předcházet závažným následkům RhD inkompatibility během těhotenství.

Harrison se přitom nikdy nepovažoval za hrdinu. Když se ho lidé ptali na jeho dlouholeté dárcovství, zdůrazňoval, že pouze přijde do odběrového centra, daruje plazmu, dostane něco k jídlu a zase odejde.

Za svou pomoc navíc nedostával finanční odměnu.

Na jeho příběhu je pozoruhodné také to, že se problém, proti kterému jeho plazma pomáhala bojovat, dotkl i jeho rodiny. Jeho dcera Tracey Mellowshipová i dvě jeho vnoučata byli ohroženi stejnou diagnózou, proti níž se léčba anti-D imunoglobulinem používá.

Muž, který desítky let pomáhal neznámým ženám a jejich dětem, tak měl důvod, aby význam této léčby znal i z vlastní rodiny.

Jeho dcera později o otci řekla, že byl velmi hrdý na množství životů, kterým pomohl, zároveň však své dárcovství nikdy nepovažoval za něco, co by ho mělo stavět nad ostatní.

V roce 2018 Harrison dosáhl věku 81 let a podle australských pravidel už nemohl v darování pokračovat. Jeho poslední odběr tak znamenal konec více než šesti desetiletí, během nichž pravidelně daroval krevní plazmu.

Celkem byl na odběru 1173krát.

Jeho příběh ale neskončil posledním odběrem. Vědci se snaží zjistit, proč jeho plazma obsahovala tak vysoké množství potřebných protilátek. V laboratořích zůstaly vzorky jeho krve a výzkumníci pracují na možnosti vytvořit protilátky uměle, aby už nebyla léčba závislá na tak malém počtu vzácných dárců.

James Harrison zemřel v roce 2025 ve věku 88 let. Podle jeho rodiny odešel ve spánku v pečovatelském domově v Novém Jižním Walesu.

Jeho život přitom začal rozhodnutím, které může působit úplně obyčejně. Ve čtrnácti letech dostal krev od lidí, které neznal, a díky jejich daru přežil náročnou operaci. O čtyři roky později se rozhodl, že stejnou pomoc začne poskytovat ostatním.

Nemohl tehdy vědět, že právě jeho krev bude výjimečná. Nemohl vědět, že kvůli ní bude desítky let pravidelně usedat do odběrového křesla, přestože se bojí jehel. A už vůbec nemohl tušit, že jeho plazma bude později využívána k výrobě léčivých přípravků, které pomáhají předcházet vážným komplikacím u novorozenců.

Chtěl pouze splatit svůj dluh lidem, kteří mu kdysi zachránili život. Nakonec ho splácel více než šedesát let.

Zdroje: