Český Malín 1943: Za jediný den zmizela celá česká obec

V úterý 13. července 1943 začínal v Českém Malíně obyčejný letní den.

Český Malín ležel na Volyni, na území dnešní Ukrajiny. Nebyla to však ukrajinská vesnice. Obec založili čeští kolonisté a její obyvatelé tvořili převážně volyňští Češi. Vznikla v roce 1871 a během desetiletí se rozrostla v prosperující českou komunitu. Lidé zde hospodařili, měli školy, knihovnu, kostel, hasičský sbor i ochotnické divadlo.

V době, kdy Evropou už několik let procházela válka, se ale život na Volyni stále více měnil v boj o přežití. Území dnešní západní Ukrajiny bylo sevřeno mezi německou okupaci, sovětské partyzány, ukrajinské nacionalistické organizace a polské podzemí. Docházelo k represím, bojům i etnickému násilí. Český Malín se přesto snažil dál žít. Až do rána 13. července.

Jen dva dny předtím se na Volyni odehrála událost známá jako Krvavá neděle. V neděli 11. července 1943 zahájila Ukrajinská povstalecká armáda a s ní spojené formace rozsáhlé útoky proti polskému obyvatelstvu. Zasaženy byly desítky polských vesnic a osad. Datum se stalo jedním ze symbolů volyňského masového násilí.

Český Malín byl napaden 13. července. Časová souvislost je nápadná, přímou příčinu ale z ní dělat nelze. Historici dodnes nemají jednoznačně doloženo, proč německé jednotky právě Český Malín zahrnuly do své akce. V tom je příběh Malína neobvyklý. O tom, co se stalo, víme poměrně hodně. O tom, proč se to stalo právě tam, už podstatně méně.

Ráno 13. července obklíčila Český a Ukrajinský Malín německá protipartyzánská jednotka. Podle českých poválečných pramenů měla přibližně 1 500 mužů. Obyvatele vyháněli z domů a shromažďovali je na určených místech, kde jim vojáci kontrolovali doklady. Poté byli odváděni do sousedního Ukrajinského Malína.

Pro obyvatele muselo být celé dění nejprve těžko pochopitelné. Německé jednotky tvrdily, že provádějí kontrolu a hledají partyzány. Pak se situace změnila. Lidé byli rozdělováni podle pohlaví a věku. Část mužů skončila v budovách v Ukrajinském Malíně, ženy, děti a starší lidé byli soustřeďováni také v Českém Malíně. Některé budovy byly zapáleny.

Podle dochovaných svědectví byli lidé zavíráni do kostela, školy, domů a stodol. Budovy byly následně zapalovány. Ti, kteří se snažili z hořících objektů uniknout, byli zastřeleni. Nešlo přitom pouze o obyvatele, kteří by byli podezříváni z účasti v ozbrojeném odboji. Mezi zavražděnými byli muži, ženy i děti.

V Českém Malíně zahynulo 374 Čechů a 26 Poláků. V sousedním Ukrajinském Malíně bylo zabito dalších 132 lidí. Celkem tak během akce v obou částech Malína zahynulo 532 lidí. Mezi českými oběťmi bylo 104 mužů, 161 žen a 105 dětí.

Masakr neskončil smrtí obyvatel. Český Malín byl vyrabován a vypálen. Ze 102 domů jich podle zprávy vyšetřovací komise z roku 1944 shořelo 68. Z 82 stodol jich bylo zničeno 61. Obec přišla také o hospodářská zvířata. Poválečný zápis uvádí například, že z 512 krav bylo odvezeno 442. Zmizely také stovky prasat, desítky koní a další majetek. Byla to likvidace celého místa, nejen jeho obyvatel. Tam, kde ještě ráno stály domy a hospodářství, zůstaly po několika hodinách ruiny.

Ne všichni obyvatelé byli v době útoku přímo v obci. Někteří byli mimo Malín, jiní byli německými vojáky donuceni k práci a odvozu uloupeného majetku. Právě proto existovali lidé, kteří mohli později podat svědectví o tom, co se stalo. Jejich výpovědi se staly důležitým zdrojem pro vyšetřování.

Na jaře následujícího roku už v Českém Malíně nebyla původní obec. Zůstaly ruiny a stopy po lidech, kteří zde ještě před několika měsíci žili. V dubnu 1944 místo navštívili příslušníci 1. československé samostatné brigády v Sovětském svazu. Z jejich rozkazu vznikla vyšetřovací komise, která shromáždila svědectví, dokumenty, fotografie a výsledky ohledání. Dne 3. dubna 1944 sepsala zprávu o vyvraždění, vypálení a vyrabování obce. Díky tomuto dokumentu dnes známe řadu detailů, které by jinak mohly zmizet spolu s lidmi, kteří je zažili.

O samotném masakru existuje řada svědectví a dokumentů. Přesto mezi nimi nejsou všechny podrobnosti shodné. Historik Jared McBride ve své rozsáhlé studii o malínském masakru upozornil, že existuje více než patnáct různých verzí toho, co se 13. července 1943 stalo. Liší se například popisem jednotek, které se akce účastnily, některými detaily samotného masakru i vysvětlením, proč k němu došlo.

Jedna z verzí hovoří o německé represivní akci proti domnělým partyzánům. Jiná spojuje události s předchozími aktivitami sovětských partyzánů v oblasti. Objevuje se také možnost, že při německé operaci hrála roli blízkost Českého a Ukrajinského Malína. Žádnou z těchto verzí ale nelze bez výhrad označit za definitivně prokázanou.

Neznamená to, že nevíme, kdo Český Malín zničil. Víme, že masakr provedly německé jednotky a že právě ony obec vypálily a její obyvatele vraždily. Nejistota se týká především konkrétního důvodu, proč byl Malín vybrán a jak přesně rozhodnutí o jeho zničení vzniklo.

Existuje přitom ještě jeden pozoruhodný dokument. Dobový německý tisk prezentoval událost jako úspěšnou „protipartyzánskou“ operaci. Oběti byly označovány za bandity a skutečnost, že mezi mrtvými byly ženy a děti, v takovém obrazu samozřejmě neměla místo. Poválečné československé vyšetřování naopak zachytilo svědectví o vraždění civilního obyvatelstva.

Rozdíl mezi těmito dvěma obrazy ukazuje, jak důležité je u historických událostí rozlišovat mezi tím, co tvrdila dobová propaganda, co si lidé později pamatovali a co lze doložit z více nezávislých pramenů.

Po válce se část volyňských Čechů přestěhovala do Československa. Někteří přeživší z Českého Malína se usadili ve Frankštátě na Šumpersku. Dne 13. července 1947, přesně čtyři roky po masakru, dostala obec nové jméno. Nový Malín.

Název měl připomínat vesnici, která na Volyni přestala existovat. Z původního Českého Malína nezbyla obec, do které by se mohli jeho obyvatelé jednoduše vrátit. Jeho jméno však přežilo spolu s lidmi, kteří přežili válku a přišli do Československa. V Novém Malíně dnes stojí památník obětem tragédie.

Když se o Českém Malíně píše, často se objeví jedno číslo: 532 mrtvých. Je přesné a důležité. Ale samo o sobě nic neříká o tom, co znamenalo být 13. července 1943 jedním z lidí, kteří stáli před vlastním domem a nevěděli, zda se do něj ještě někdy vrátí. Byli mezi nimi rodiče, děti, staří lidé, hospodáři, dělníci i lidé, kteří právě přijeli z okolních obcí. Nebyla to anonymní vesnice. Byl to domov.

Kvůli tomu je Český Malín jednou z těch válečných tragédií, které se nedají vysvětlit jediným číslem ani jedinou větou. Krvavá neděle přišla 11. července. O dva dny později přišli Němci do Českého Malína. A během jediného dne zmizela obec, která tam stála více než sedmdesát let. Dodnes přesně nevíme, proč se stala terčem.

Zdroje: