František Mrázek: Z veksláka se stal kmotr českého podsvětí

František Mrázek nepatřil k lidem, kteří se po pádu komunismu teprve učili, jak vydělávat peníze. Už před listopadem 1989 se živil jako vekslák, člověk, který načerno směňoval cizí měny, a obchodoval. Po revoluci se mu otevřel svět, ve kterém se během několika let přesouvaly obrovské částky a vznikaly nové podnikatelské skupiny. Mrázek se v něm dokázal rychle zorientovat.

V devadesátých letech se dostal k velkým obchodům a spolu s Tomášem Pitrem a Miroslavem Provodem byl spojován s nákupy desítek firem. Jedním z nejvýznamnějších podniků, které skupina získala, byla Setuza.

Jenže označení podnikatel postupně přestávalo vystihovat, v jakém prostředí se Mrázek pohyboval. Jeho jméno se objevovalo v souvislosti s podvody, násilím a organizovaným zločinem. Policie ho dlouhodobě sledovala a na konci devadesátých let kvůli němu vznikl rozsáhlý operativní spis známý jako Krakatice.

Jednou z nejvýraznějších postav, která se s Mrázkovým příběhem protíná, byl Antonín Běla. Běla byl starší a podle lidí, kteří se zabývali českým podsvětím, patřil k mužům, kteří mladšího Mrázka do tohoto prostředí zasvěcovali. Později se ale poměr sil obrátil. Mrázek podle dostupných svědectví a vyšetřovacích poznatků začal Bělu přerůstat a využívat jeho lidi pro vlastní potřeby.

Oba se pohybovali daleko za hranicí běžného podnikání. Podle Českého rozhlasu jejich aktivity zahrnovaly podvody, vydírání, uplácení a násilí. Jedním z používaných mechanismů byly také mnohamilionové úvěry zajištěné nemovitostmi, které nebyly spláceny. V roce 1995 někdo zaútočil na Bělův dům v Úvalech dvěma protitankovými střelami. Rodina přežila. O rok později už Běla ne.

1. dubna 1996 byl Antonín Běla ve své vile v Úvalech zastřelen. Útočníci na něj vypálili desítky ran ze samopalu. Mrázkovo jméno se v souvislosti s vraždou objevovalo už krátce po ní. Později se policie k této linii vracela a pracovala s podezřením, že za Bělovou likvidací mohl stát právě Mrázek.

Tady je ale potřeba zastavit. Není možné napsat, že Mrázek Bělu nechal zabít jako prokázaný fakt. Za Bělovu vraždu nikdy nebyl odsouzen. Stejně tak nebyl za vraždu odsouzen ani v dalších případech, které se s jeho jménem spojovaly. To ale neznamená, že policie jeho roli nepovažovala za závažnou. Bývalý detektiv Karel Tichý, který na Mrázkově případu pracoval, později popsal, že kriminalisté v rámci spisu Krakatice mapovali rozsáhlou trestnou činnost kolem Mrázka a snažili se ho dostat před soud. Nakonec se jim to v nejzávažnějších podezřeních nepodařilo.

Krakatice nebyla obyčejná složka o jednom podnikateli. Policisté v ní mapovali prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. A František Mrázek v tomto systému představoval jednu z klíčových postav.

Vyšetřovatelé sledovali jeho kontakty, obchody a vztahy s dalšími lidmi. Zajímalo je, jak se propojují podnikatelé, lidé z podsvětí, politici a někteří příslušníci bezpečnostních složek. Část materiálů se později dostala do médií.

Mrázek tak nebyl jen člověkem, který vydělával peníze na hraně zákona. Byl součástí sítě, která sahala mnohem dál. Podle bývalého detektiva Tichého existoval také Mrázkův archiv, ve kterém si shromažďoval informace o vlivných lidech. Policie po jeho smrti část těchto materiálů skutečně našla. Tichý uvedl, že obsahovaly kompromitující informace týkající se například politiků, soudců a státních zástupců. Nemůžeme ale říct, že Mrázek všechny tyto lidi vydíral. Některé informace jsou doložené. Motiv jejich shromažďování už tak jednoznačný není.

Na Mrázkově příběhu je pozoruhodný rozdíl mezi tím, z čeho ho policie podezírala, a tím, co se nakonec podařilo prokázat před soudem.

Bývalý detektiv Karel Tichý v roce 2026 uvedl, že kriminalisté byli podle něj blízko tomu, aby Mrázek stanul před soudem kvůli několika konkrétním trestným činům. Zmínil obchodní podvody spojené s podnikatelem Barakem Alonem, daňové úniky nebo používání falešného kostarického pasu.

Nejzávažnější podezření se však před soud nikdy nedostala. Mrázek tak nebyl odsouzeným vrahem. Zároveň ho ale policie dlouhodobě považovala za významnou postavu organizovaného zločinu. A právě rozdíl mezi tím, co policisté zjistili a z čeho ho podezírali, a tím, co dokázali před soudem prokázat, je pro pochopení jeho příběhu zásadní.

Mrázek si dobře uvědomoval, že se pohybuje v nebezpečném prostředí. Od léta 2002 jezdil v pancéřovaném automobilu a měl ochranku. Nebyla to přehnaná opatrnost člověka, který si jen rád připadal důležitý. V jeho okolí už umírali lidé.

Někteří nepřátelé skončili ve vězení, jiní byli terčem útoků a další zemřeli. Mrázek sám se během let stal jednou z nejvýraznějších postav českého podsvětí. Přestože měl ochranu, nebylo možné zabezpečit každý okamžik jeho života. A jeden takový okamžik přišel 25. ledna 2006.

Večer vyšel František Mrázek před sídlo své firmy v pražské Durychově ulici. Někdo na něj čekal. Útok byl přesně načasovaný. Mrázek byl zasažen jedinou střelou a na místě zemřel. Podle dobových informací šlo o pečlivě připravenou vraždu. Policie později pracovala s verzí, že střelec měl zkušenosti z bezpečnostních složek.

Člověk, který si roky budoval ochranu, byl najednou bezbranný. Ve 48 letech byl mrtvý. A jeho vrah byl pryč.

Tady se Mrázkův příběh komplikuje. Vyšetřovatelé postupně pracovali s několika verzemi. Jedna souvisela s Antonínem Bělou. Pokud byl Mrázek skutečně zapojen do jeho vraždy, mohla být jeho vlastní smrt odvetou. Další verze vedla k politice a Mrázkovým kontaktům. Třetí se týkala velkého byznysu.

Významnou roli v Mrázkově podnikání hrála Setuza, jejíž vlastnické a majetkové poměry byly v předchozích letech předmětem rozsáhlých podnikatelských sporů. Do příběhu Setuzy se později dostal také Agrofert. Policie proto prověřovala i možnost, že vražda souvisela s ekonomickými zájmy a spory kolem tohoto podniku.

Ani jedna z vyšetřovacích verzí však nebyla před soudem potvrzena. To je důvod, proč dodnes nelze říct, kdo si Mrázkovu vraždu objednal.

Krátce před smrtí poskytl Mrázek rozhovor České televizi. Byl to jeden z mála okamžiků, kdy před kamerou otevřeněji mluvil o svém životě a podnikání. Nikdo tehdy samozřejmě nevěděl, že jde o jeho poslední rozhovor. Za několik dní byl mrtvý. Jeho smrt tak zpětně změnila význam všeho, co v rozhovoru řekl.

25. ledna 2026 uplynulo od Mrázkovy vraždy přesně dvacet let. Vražda se tím promlčela. Pachatel ani člověk, který si útok objednal, nebyli odhaleni tak, aby za čin mohl být někdo potrestán. Policie však může ve vyšetřování pokračovat.

Je to zvláštní konec příběhu člověka, jehož život byl po desetiletí spojený s otázkami, na které se policie snažila najít odpověď. Kdo s kým obchodoval? Kdo koho podváděl? Kdo koho vydíral? Kdo měl koho pod kontrolou? A kdo zašel až tak daleko, že nechal druhého zabít? U Františka Mrázka zůstala poslední otázka bez odpovědi.

Jisté je pouze to, že nebyl nevinnou obětí, která se náhodou ocitla ve špatném světě. Do světa českého podsvětí vstoupil sám, využíval jeho pravidla a podle policejních zjištění v něm získal mimořádný vliv. Současně ale platí, že některá z nejzávažnějších podezření proti němu nikdy nebyla potvrzena soudem.

Možná právě proto je jeho příběh dodnes tak přitažlivý. Ne proto, že by kolem něj nebyly odpovědi. Ale protože těch definitivních je překvapivě málo. František Mrázek začínal jako vekslák. Skončil jako jedna z nejvýraznějších postav českého podsvětí.

Zdroje: