Hubert Pilčík: Převaděč, kterému lidé věřili. Pak začali mizet

Hubert Pilčík žil v Senci u Plzně a mezi místními měl pověst hodného člověka. Byl známý jako milovník přírody, sbíral léčivé rostliny a chodil na dlouhé pěší túry. Nikdo v něm na první pohled nemusel vidět nebezpečí.

Po únoru 1948 se ale v Československu změnily poměry a tisíce lidí začaly hledat cestu na Západ. Někteří chtěli uniknout před politickými represemi, jiní před ztrátou majetku nebo nejistotou, kterou nový režim přinesl. Přes hranice se však nedalo jen tak projít. Lidé proto vyhledávali převaděče, kteří znali cesty a dokázali je dostat do Bavorska. Pilčík tvrdil, že právě takovým člověkem je.

Lidem toužícím po emigraci nabízel, že je přes hranice tajně převede. Získával tak důvěru těch, kteří hledali někoho, komu mohou svěřit svůj útěk ze země. Jenže Pilčík jejich důvěru zneužíval.

Podle Policie ČR své oběti vraždil, jejich těla ukrýval a jejich majetek si ponechával. Dlouho přitom nebylo jasné, co se s lidmi, kteří se vydali na cestu za hranice, skutečně stalo. Uprchlíci totiž často nebyli vedeni jako emigranti, ale jako pohřešované osoby. A naopak. Právě to Pilčíkovi pomáhalo zůstat mimo podezření.

Na západě Čech se začala objevovat mrtvá těla. Jedno z nich bylo nalezeno na podzim roku 1950 u Mariánských Lázní. Další mrtvý člověk byl objeven na jaře 1951 u Nekmíře severně od Plzně. Teprve později kriminalisté začali chápat, že jednotlivé případy nemusí být náhodné. V té době ještě netušili, že se před nimi postupně skládá obraz jednoho z nejzávažnějších případů československé kriminalistiky. Zlom přišel v létě 1951.

Dne 20. července 1951 byla v pískovně u Sence nalezena mrtvola ženy ve značném stadiu rozkladu. Právě tento nález pomohl kriminalistům případ posunout dál. Vyšetřovatelé se snažili zjistit, kdo žena byla. Identifikace nebyla jednoduchá, nakonec však pomohla kriminalistická expertiza.

Ukázalo se, že mrtvou byla Renata Balleyová. Kriminalisté zjistili, že Balleyová měla zmizet společně se svým otcem Emanuellem a další dvanáctiletou příbuznou. Všichni měli podle původního plánu zamířit přes hranice na Západ. Jenže z cesty se vrátila pouze jedna z nich.

Dvanáctiletá dívka se totiž do Bavorska nikdy nedostala. Pilčík ji přibližně dva měsíce ukrýval v kozím chlívku. Sexuálně ji zneužíval a bránil jí v tom, aby přivolala pomoc. Zároveň ji nutil psát fingované dopisy z Bavorska. Ty měly příbuzné přesvědčit, že lidé, kteří zmizeli, jsou stále naživu a že se jim podařilo překročit hranice. Pro Pilčíka to byl způsob, jak oddálit okamžik, kdy by někdo začal po pohřešovaných skutečně pátrat. Dívka se nakonec dostala na svobodu a její výpověď se stala důležitou součástí vyšetřování.

Kriminalisté postupně spojili Pilčíka také s vraždou Emanuela a Renaty Balleyových. Podle Policie ČR Pilčík oba zavraždil 17. března 1951, když přespávali v hájence Lipovka u Nekmíře. Jejich smrt souvisela s jeho záminkou, že jim pomůže s přechodem hranice.

To, co mělo být začátkem jejich cesty na Západ, tak skončilo vraždou. A jejich rodina navíc ještě nějakou dobu dostávala dopisy, které měly dokazovat, že se uprchlíci dostali do bezpečí.

Jak přibývaly informace o zmizelých lidech a nalezených tělech, kriminalisté začali jednotlivé případy spojovat. Stopy vedly k Hubertovi Pilčíkovi. Dne 6. září 1951 byl zatčen. Následovala domovní prohlídka a ta přinesla další důležité důkazy. Kriminalisté v jeho domě nalezli velké množství šperků, oblečení, bot a kufrů. Některé věci mohly pocházet od lidí, které Pilčík převáděl přes hranice.

Nález zároveň vyvolal podezření, že jeho obětí mohlo být mnohem více. Kriminalisté předpokládali nejméně pět zavražděných. Český rozhlas později uváděl, že podle kriminalistů mohl Pilčík zavraždit až deset lidí. Přesný počet však už nelze spolehlivě určit, protože část případů se nepodařilo dokončit a Pilčík sám nikdy nevypověděl o všem, co udělal.

Vyšetřování však netrvalo dlouho. Pouhý den po svém usvědčení, 9. září 1951, spáchal Hubert Pilčík ve vazbě sebevraždu. Podle Policie ČR se uškrtil dvěma kapesníky. Tím zmizela i možnost, že by se podařilo objasnit všechny případy, které s ním kriminalisté spojovali. Pilčík si s sebou do hrobu odnesl odpovědi na otázky, které už nikdo jiný nemohl zodpovědět.

Kolik lidí skutečně zavraždil? Kolik dalších zmizelých mohlo být jeho oběťmi? A kolik rodin ještě dlouho věřilo, že jejich blízcí někde za hranicemi žijí? To už dnes přesně nezjistíme.

Případ Huberta Pilčíka se později dostal i do populární kultury. Inspiroval jeden z dílů seriálu 30 případů majora Zemana, nazvaný Bestie. Televizní zpracování se však od skutečných událostí v řadě detailů liší. Český rozhlas na rozdíly mezi skutečným případem a seriálovým příběhem výslovně upozorňuje. Skutečný případ je přitom dostatečně děsivý i bez televizních úprav.

Pilčík nebyl člověk, který by na své okolí působil jako nebezpečný zločinec. Naopak. Měl pověst hodného člověka, kterému lidé věřili. Této důvěry využil ve chvíli, kdy zoufalí lidé hledali cestu ze země. Některým slíbil svobodu. Místo ní je čekala smrt. A protože Hubert Pilčík zemřel dříve, než mohl stanout před soudem, dodnes přesně nevíme, kolik lidí se skutečně stalo jeho obětí.

Zdroje: