Moře ji nechtělo. Přežila Titanic, pak přišly další dvě katastrofy

Když se 21. listopadu 1916 začal v Egejském moři potápět Britannic, Violet Jessopová už měla s podobnou situací zkušenost. Nebyla však jen jednou z cestujících, kteří se náhle ocitli na lodi v ohrožení. Na Britannicu pracovala jako zdravotní sestra a předtím už byla na palubě dvou dalších lodí stejné společnosti, které se staly součástí námořní historie.

Nejdříve Olympic. Potom Titanic. A nyní Britannic.

Všechny tři lodě patřily společnosti White Star Line a tvořily slavnou trojici sesterských plavidel. Olympic se v roce 1911 srazil s britským křižníkem HMS Hawke, Titanic o rok později narazil do ledovce a potopil se a Britannic v roce 1916 zasáhla exploze, po níž šel ke dnu. Violet Jessopová byla u všech tří událostí. Pokaždé přežila.

Její přezdívka „Nepotopitelná Violet“ proto nevznikla náhodou. Přesto je na jejím příběhu nejzajímavější něco jiného. Po třech mimořádných zkušenostech s lodními katastrofami totiž svou práci na moři neopustila.

Violet Constance Jessopová se narodila v roce 1887 v Argentině do rodiny irských přistěhovalců. Po smrti otce se rodina vrátila do Anglie. Violet byla nejstarší z dětí a později se musela podílet na péči o rodinu, protože její matka onemocněla.

Nakonec začala pracovat stejně jako její matka. Jako lodní stevardka.

V roce 1908 nastoupila na loď Orinoco. Později přešla ke společnosti White Star Line, která v té době připravovala trojici obřích zaoceánských lodí. První z nich byl Olympic, po něm následoval Titanic a poslední měl být Britannic.

Olympic byl ve své době mimořádným plavidlem. Měřil téměř 269 metrů a jeho první plavba v červnu 1911 se stala společenskou událostí. Na palubě cestovali bohatí pasažéři a White Star Line chtěla novou lodí ukázat, že budoucnost transatlantické dopravy patří především velikosti, pohodlí a luxusu.

Violet Jessopová pracovala jako stevardka právě na Olympicu.

A už během jeho první služby zažila událost, která měla být prvním z podivných setkání jejího života s námořními katastrofami.

20. září 1911 se Olympic poblíž ostrova Wight dostal do blízkosti britského křižníku HMS Hawke. Došlo ke srážce, při které byl Olympic vážně poškozen a křižník utrpěl ještě výraznější škody. Nikdo při ní však nezahynul.

Violet Jessopová tak mohla pokračovat v práci.

Olympic byl opraven v loděnici Harland & Wolff a vrátil se do služby. Z dnešního pohledu je přitom zajímavé, že vyšetřování nehody ukázalo problémy s manévrováním obrovského plavidla. Pozdější testy také naznačovaly, že hydrodynamické síly mezi oběma loděmi sehrály při srážce významnou roli.

Pro Violet to však byla především první velká nehoda, kterou na moři zažila.

O necelých sedm měsíců později nastoupila na jinou loď stejné společnosti.

Titanic vyplul ze Southamptonu 10. dubna 1912. Violet Jessopová na jeho palubě pracovala jako stevardka.

V noci ze 14. na 15. dubna narazil Titanic do ledovce. Violet později ve svých vzpomínkách popisovala, jak pomáhala cestujícím, kteří nerozuměli anglickým pokynům. Ukazovala jim, jak si nasadit záchranné vesty a jak postupovat při evakuaci.

Nakonec dostala rozkaz nastoupit do záchranného člunu číslo 16.

Titanic se potopil a zahynulo více než 1 500 lidí. Violet přežila a spolu s ostatními lidmi ze svého člunu byla ráno zachráněna lodí Carpathia.

Na palubě Carpathie měla podle svých pozdějších vzpomínek také malé dítě, které jí bylo předáno při evakuaci. Po připlutí k lodi se k ní přihnala žena a dítě jí vzala. Jessopová později zjistila, že šlo o dítě, které během katastrofy přišlo o část rodiny.

Titanic se stal jednou z největších námořních katastrof v historii. Pro Violet Jessopovou to ale nebyl konec práce na lodích.

Naopak.

Během první světové války se Violet stala dobrovolnou zdravotní sestrou a dostala se na palubu Britannicu. Ten byl poslední z trojice sesterských lodí Olympicu a Titanicu. V době války však nesloužil jako luxusní zaoceánský parník. Byl přeměněn na nemocniční loď a přepravoval raněné.

Britannic byl přitom po katastrofě Titanicu upraven s ohledem na větší bezpečnost. Měl například rozsáhlejší systém vodotěsných přepážek a dostatek záchranných člunů pro všechny osoby na palubě. Přesto se jeho osud nakonec stal stejně tragickým jako osud Titanicu.

21. listopadu 1916 se Britannic plavil Egejským mořem směrem ke svému cíli. Ráno došlo k silné explozi v přední části lodi. Kapitán Charles Bartlett předpokládal, že loď narazila na minu, a nařídil okamžitě uzavřít vodotěsné dveře a vyslat nouzové volání.

Přesná příčina potopení Britannicu však dodnes není definitivně prokázána. Dobové vyšetřování dospělo k závěru, že pravděpodobně šlo o minu, ale možnost zásahu torpédem nebyla zcela vyloučena. Pozdější výzkumy rovněž nedaly jednoznačnou odpověď.

Jisté je, že Britannic začal rychle nabírat vodu.

Violet Jessopová se v té chvíli nacházela na palubě a pomáhala další zdravotní sestře. Podle vzpomínek pokračovala v přípravě snídaně pro nemocnou kolegyni, pomohla jí obléct se a dostat se na palubu. Teprve potom se vrátila do své kajuty pro několik věcí, mezi nimiž byl podle jejího pozdějšího vyprávění také zubní kartáček. Ten jí po záchraně z Titanicu údajně velmi chyběl.

Situace se mezitím rychle zhoršovala.

Kapitán se pokusil nasměrovat Britannic směrem k ostrovu Kea v naději, že se mu podaří loď dostat do mělčiny. Pohyb lodi však zároveň komplikoval spouštění záchranných člunů. Některé čluny byly spuštěny příliš brzy a dostaly se do blízkosti stále se otáčejících lodních šroubů.

Violet Jessopová byla v jednom z těchto nebezpečných okamžiků nucena skočit do vody.

Podle jejího pozdějšího vyprávění ji proud stáhl pod hladinu a při výstupu narazila hlavou do spodní části záchranného člunu. Později zjistila, že při tom utrpěla poranění lebky.

Přežila.

Britannic se potopil za méně než hodinu. Na palubě bylo více než tisíc lidí a třicet z nich při katastrofě zahynulo. Většina ostatních se dostala do bezpečí.

Violet Jessopová tedy přežila třetí katastrofu.

Tentokrát už na třetí sesterské lodi.

Právě tady se příběh Violet Jessopové často mění v legendu. Vypráví se o ženě, která jako by byla předurčena přežít všechny katastrofy, které se jí postaví do cesty.

Jenže samotná fakta jsou zajímavější než legenda.

Violet po Britannicu s prací na moři neskončila. Pokračovala jako stevardka a pracovala pro několik lodních společností. Na moři nakonec strávila přibližně čtyři desetiletí a do důchodu odešla až v roce 1950.

Nemusíme proto spekulovat, jestli byla mimořádně odvážná, jestli věřila ve svůj osud nebo jestli si myslela, že další katastrofa už přijít nemůže. Takové závěry z dostupných faktů spolehlivě nevyplývají.

Víme pouze to, že se po třech mimořádných událostech na moře znovu vracela.

A právě v tom je její příběh možná nejzajímavější.

Po odchodu do důchodu se Violet Jessopová usadila v Anglii a později spolupracovala na sepsání svých pamětí. Její život se postupně stal jedním z nejpozoruhodnějších příběhů spojených s Titanicem a jeho sesterskými loděmi.

Zemřela 5. května 1971 ve věku 83 let.

Po třech námořních katastrofách tedy její život neskončil v oceánu. Zemřela na pevnině, desítky let poté, co naposledy pracovala na lodi.

Violet Jessopová nebyla skutečně „nepotopitelná“. Byla člověkem, který měl mimořádnou smůlu v tom, že se opakovaně ocitl v blízkosti katastrof, a zároveň mimořádné štěstí, že je pokaždé přežil.

Olympic, Titanic i Britannic dnes patří k nejznámějším lodím své doby. Každá měla jiný osud a každá se zapsala do historie. Violet Jessopová však měla s každou z nich něco společného.

Na Olympicu byla při srážce.

Na Titanicu při jeho poslední plavbě.

Na Britannicu při jeho potopení.

A přesto po každé z těchto událostí pokračovala dál.

Zdroje: