Přežil Hirošimu. O tři dny později přežil i Nagasaki

Tsutomu Jamaguči se toho rána chystal opustit Hirošimu. Devětadvacetiletý zaměstnanec společnosti Mitsubishi Heavy Industries tam byl na několikaměsíční služební cestě a 6. srpna 1945 se měl vrátit domů do Nagasaki.

Na cestě k nádraží si ale uvědomil, že v práci zapomněl své hanko (osobní pečetidlo používané v Japonsku). Otočil se a vrátil se zpět. Krátce před osmou hodinou ráno se tak ocitl asi tři kilometry od místa, kde měl o chvíli později explodovat první jaderný náboj použitý ve válce.

V 8:15 shodil americký bombardér Enola Gay na Hirošimu atomovou bombu Little Boy.

Jamaguči později popisoval oslnivý záblesk a okamžik, kdy ho tlaková vlna odhodila k zemi. Výbuch mu způsobil vážné popáleniny na horní části těla, poškodil levý ušní bubínek a dočasně ho oslepil.

Když se vzpamatoval, snažil se dostat do bezpečí. Nakonec se setkal se svými dvěma kolegy, Akirou Iwanagou a Kuniyoshi Satem, kteří výbuch také přežili. Noc strávili v protileteckém krytu.

Následující den se všichni vydali na cestu z Hirošimy. Jamaguči se vracel do svého rodného Nagasaki. Netušil, že za pouhé dva dny bude znovu stát v dosahu atomového výbuchu.

Jamaguči dorazil do Nagasaki 8. srpna. Byl zraněný a jeho tělo stále pokrývaly obvazy. Přesto se následující ráno vydal do práce. Tam začal svému nadřízenému vyprávět, co se v Hirošimě stalo. Jeho příběh zněl neuvěřitelně. Nadřízený nedokázal pochopit, jak by jediná bomba mohla způsobit tak rozsáhlé zničení. Pak se místnost znovu rozzářila oslnivým světlem.

Bylo 9. srpna 1945 11:02 dopoledne. Americký bombardér Bockscar právě shodil na Nagasaki druhou atomovou bombu, Fat Man. Jamaguči se znovu nacházel přibližně tři kilometry od hypocentra výbuchu.

Tentokrát ho před přímými účinky výbuchu podle jeho pozdějšího svědectví ochránila budova, ve které pracoval. V první chvíli si dokonce myslel, že ho výbuch z Hirošimy nějakým způsobem následoval až do Nagasaki. Během pouhých tří dnů tak zažil dvě atomová bombardování.

Druhý výbuch znamenal další období nemoci a vyčerpání. Jeho původní zranění z Hirošimy se nestačila zahojit. Po bombardování Nagasaki trpěl vysokými horečkami a opakovaným zvracením a nemohl si řádně vyměnit zničené obvazy.

Jeho žena Hisako a jejich malý syn druhý útok také přežili, přestože jejich dům byl zničen. Hisako se později potýkala se zdravotními problémy souvisejícími s jejím vystavením účinkům bombardování a zemřela v roce 2008 ve věku 88 let na rakovinu jater a ledvin.

Jamaguči si následky bombardování nesl po celý život. Ztratil sluch na levém uchu a dlouho se potýkal s následky popálenin. Po určitou dobu mu také vypadaly vlasy. V pozdějších letech trpěl dalšími zdravotními obtížemi, včetně šedého zákalu a leukopenie.

Přesto se pokusil žít dál.

Po válce pracoval jako tlumočník pro americké okupační síly a později se vrátil k práci pro Mitsubishi. O tom, co prožil v Hirošimě a Nagasaki, ale dlouho veřejně nemluvil. Jeho příběh nebyl v prvních poválečných desetiletích tím, čím se později stal. Jamaguči nechtěl svou zkušenost stavět nad utrpení ostatních přeživších. Mnozí lidé kolem něj po bombardování onemocněli nebo zemřeli.

Také jeho vlastní rodina se potýkala se zdravotními problémy. Jeho syn Katsutoši zemřel v roce 2005 ve věku 59 let na rakovinu. Teprve v pozdějším věku začal Jamaguči své zkušenosti veřejně sdílet a stále výrazněji vystupoval proti jaderným zbraním.

Jamaguči o svých zkušenostech psal, poskytoval rozhovory a objevil se také v dokumentu o lidech, kteří přežili obě bombardování. V roce 2006 byl tento dokument promítán v Organizaci spojených národů, kde Jamaguči vystoupil s poselstvím za jaderné odzbrojení.

Jeho zkušenost pro něj postupně získala nový význam. Nechtěl, aby jeho přežití zůstalo pouze neuvěřitelnou historickou náhodou. Chtěl, aby se jeho vzpomínky dostaly k lidem, kteří se narodili dlouho po válce.

„Jako člověk, který zažil atomové bombardování dvakrát, doufám, že žádné třetí nebude,“ řekl později.

Kolem Jamagučiho příběhu se často objevuje jedna nepřesnost. Nebyl jediným člověkem, který přežil bombardování Hirošimy i Nagasaki. Existovali i další lidé, kteří byli během obou útoků v zasažených městech a oba výbuchy přežili. Jamaguči byl ale jediným člověkem, kterého japonská vláda oficiálně uznala jako přeživšího obou atomových bombardování.

V roce 1957 získal oficiální status hibakuša v souvislosti s bombardováním Nagasaki. Jeho zkušenost z Hirošimy tehdy v oficiálním uznání zahrnuta nebyla.

O uznání obou bombardování požádal až v lednu 2009. Japonská vláda jeho žádost v březnu téhož roku schválila. Dne 24. března 2009 se tak jeho zkušenost z Hirošimy stala součástí oficiálních záznamů. Jamaguči tehdy zdůraznil, že toto uznání může pomoci připomínat mladším generacím hrůzu atomových útoků i po jeho smrti.

Tsutomu Jamaguči zemřel 4. ledna 2010 v Nagasaki ve věku 93 let. Zemřel na rakovinu žaludku.

Od prvního výbuchu v Hirošimě tehdy uplynulo více než šedesát let. Za tu dobu se z člověka, který se dvakrát ocitl v dosahu atomové bomby, stal především svědek událostí, o nichž původně vůbec nechtěl veřejně mluvit.

Jeho příběh se snadno dá označit za neuvěřitelné štěstí. Stejně tak ale ukazuje, co může jaderný výbuch znamenat pro člověka, který ho přežije. Nejde jen o okamžik exploze. Jsou tu popáleniny, nemoc, ztráty a následky, které mohou přetrvávat desítky let.

Jamaguči své přežití nakonec vnímal především jako důvod svědčit. „Mohl jsem zemřít v kterýkoli z těch dvou dnů. Všechno, co následovalo potom, je bonus,“ řekl v jednom z posledních rozhovorů.

Jeho příběh proto není jen o muži, který měl neuvěřitelné štěstí a dvakrát přežil atomový výbuch. Je také připomínkou toho, že za historickými daty, vojenskými rozhodnutími a statistikami jsou konkrétní lidé. Jamaguči byl jedním z těch, kteří přežili, aby mohli vyprávět, co se stalo.

A jeho poslední poselství bylo prosté: aby už nikdy nepřišel třetí atomový útok.

Zdroje: