Prohlásili ji za mrtvou. V márnici chtěla čaj a stěžovala si na zimu

Když rodina Janiny Kolkiewiczové přivolala lékařku, zdálo se, že je všechno jasné. Jednadevadesátiletá žena nereagovala a nejevila známky života.

Doktorka Wiesława Czyżová ji podle svého pozdějšího vyjádření vyšetřila. Kontrolovala puls, dýchání, srdeční činnost i reakci zorniček. Vyšetření mělo podle tehdejších zpráv trvat nejméně deset minut. Žádné známky života nezjistila. Konstatovala smrt.

Rodina začala zařizovat pohřeb a Janino tělo převzala pohřební služba. Žena skončila v márnici. Všichni byli přesvědčeni, že příběh devadesátileté ženy právě skončil. Jenže přibližně o jedenáct hodin později se stalo něco, co nikdo nečekal.

Janina byla uložena do chladicího prostoru. Po několika hodinách si pracovníci márnice všimli, že se jeden z vaků pohybuje. Když ho otevřeli, zjistili, že žena uvnitř není mrtvá. Janina Kolkiewiczová žila.

Pro její rodinu to znamenalo naprostý obrat. Ještě před několika hodinami připravovali pohřeb a byli přesvědčeni, že se s ní budou muset rozloučit. Nyní se dozvěděli, že je stále naživu. A Janina? Podle tehdejších zpráv měla po nalezení v márnici především jednu starost. Byla jí zima.

Po nalezení v márnici si Janina podle dobových zpráv stěžovala na chlad a požádala o horký čaj. Její příběh se tím stal ještě neuvěřitelnějším. Žena, kterou lékařka před několika hodinami prohlásila za mrtvou, byla odvezena do márnice, kde ji pracovníci později našli živou. Po návratu domů se podle tehdejších zpráv cítila dobře. Příbuzní jí připravili jídlo a teplé pití. Také úřední dokumenty se musely změnit. Úmrtní list, který už byl vystaven, byl zneplatněn. Pohřeb se nekonal.

Přirozeně se začalo řešit, jak mohlo k takové události dojít. Největší otázky vyvolávalo samotné vyšetření před údajným úmrtím. Wiesława Czyżová později uvedla, že byla přesvědčena, že pacientka nežije.

„Byla jsem si jista, že pacientka nežije,“ uvedla podle tehdejších médií.

Podle jejího vyjádření při vyšetření nezjistila puls ani dýchání a chyběly také další základní známky života. Kdyby měla jakékoli pochybnosti, podle svých slov by přivolala pohotovost a pokusila se ženu oživit. Jenže pochybnosti neměla. Právě proto se případem začaly zabývat úřady.

Na tuto otázku ale dostupné dobové zprávy nedávají jednoznačnou odpověď. Jisté je pouze to, že lékařka Janinu vyšetřila a konstatovala její smrt. Její tělo bylo následně odvezeno do márnice. Přibližně po jedenácti hodinách pracovníci zjistili, že žena žije.

Co přesně se mezi těmito dvěma okamžiky odehrálo, však zůstává nejasné.

Proto není možné s jistotou určit konkrétní medicínský mechanismus, který za celou událostí stál. Stejně tak není přesné říkat, že se Janina „vrátila z mrtvých“. Byla prohlášena za mrtvou, následně se však ukázalo, že ve skutečnosti žije. Úřady případ řešily a vystavený úmrtní list musel být zneplatněn.

Celou událost navíc Janina podle své neteře sama nechápala. Trpěla pokročilou demencí a podle rodiny si neuvědomovala, co se kolem ní odehrálo. Zatímco její příbuzní během jediného dne prošli od příprav pohřbu až k nečekanému návratu své příbuzné domů, Janina se po návratu cítila podle tehdejších zpráv dobře.

Případ Janiny Kolkiewiczové tehdy přinesla polská i zahraniční média. Pozornost vzbudila především neobvyklá posloupnost událostí. Lékařka konstatovala smrt, tělo bylo odvezeno do márnice a přibližně po jedenácti hodinách se ukázalo, že žena žije.

Případ přitom nemá jednoduché vysvětlení. Dobové zprávy popisují, co se stalo před jejím odvozem do márnice i co následovalo po jejím nalezení, ale samotný okamžik, který by celou událost vysvětlil, zůstává nejasný.

Jisté je jen jedno. Janina Kolkiewiczová měla být mrtvá. Místo toho se po jedenácti hodinách probudila v márnici, požádala o horký čaj a nakonec se vrátila domů.

Zdroje: