Stéblová 1960: Jeden vlak neměl odjet. Druhý už jel proti němu

Bylo pondělí 14. listopadu 1960 a začínalo se stmívat. Nad Stéblovou na Pardubicku ležela hustá mlha. Podle dobových záznamů byla viditelnost velmi špatná, uvádí se kolem 50 metrů. Na jednokolejné trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové se přitom měly ve stanici Stéblová křižovat dva osobní vlaky.

Jeden přijížděl od Hradce Králové. Osobní vlak číslo 608 jel z Liberce přes Hradec Králové směrem na Pardubice a táhla ho parní lokomotiva. Proti němu mířil motorový vlak číslo 653 z Pardubic do Hradce Králové. Oba vlaky měly ve Stéblové zastavit a počkat na sebe. Teprve potom mohl jeden pokračovat opačným směrem po jednokolejné trati. Jenže vlak 608 ze stanice odjel. A proti němu už jel druhý osobní vlak.

Vlak 608 přijel do Stéblové krátce před šestou hodinou večer. Podle pozdějšího soudního zjištění se ve stanici zdržel přibližně 45 sekund. Poté se rozjel, přestože k odjezdu neměl rozkaz výpravčího.

Rozsudek Nejvyššího soudu z roku 1961 popisuje sled událostí poměrně podrobně. Starší průvodčí Josef H. vydal návěst k odjezdu a následně zvolal „dává odjezd“. Vlakvedoucí Antonín S. tento pokyn převzal a předal ho strojvedoucímu. Ten vlak rozjel, aniž by si ověřil, zda skutečně dostal povolení od výpravčího. Souprava přitom projela odjezdové návěstidlo v poloze „Stůj“ a vjela na trať, po které se blížil protijedoucí motorový vlak.

Proč členové posádky odjezd takto pochopili? Jedním z vysvětlení bylo zelené světlo, které měl někdo v husté mlze zahlédnout. Starší průvodčí později tvrdil, že spatřil zelený záblesk a považoval ho za signál k odjezdu. Výpravčí však žádný takový řádný signál nedal. Soud navíc konstatoval, že i kdyby nějaký zelený záblesk skutečně byl vidět, neměl předepsané náležitosti návěsti k odjezdu. Vlak přesto pokračoval dál.

Motorový vlak 653 mezitím přijížděl od Pardubic. Obě soupravy se pohybovaly po stejné jednokolejné trati. Kvůli husté mlze navíc jejich posádky neměly dobrou viditelnost. Soudní spis uvádí, že na místě byla v době nehody mlha, vlhko a slabý jihozápadní vítr. Na kolejích se navíc po nehodě nenašly stopy po brzdění, například po smyku kol nebo pískování. To naznačovalo, že se vlaky spatřily až na krátkou vzdálenost. Vlak 608 urazil ze Stéblové přibližně kilometr a půl. Pak už nebylo co napravit. V 17.43 hodin se oba osobní vlaky čelně srazily přibližně 1550 metrů od stanice Stéblová.

Srážka měla katastrofální následky. Těžká parní lokomotiva narazila do motorového vlaku. Při nárazu se poškodila nádrž motorového vozu a unikající nafta se vznítila od žhavého uhlí, které se vysypalo z topeniště parní lokomotivy. Motorový vlak zachvátil požár. Pro část cestujících tak neštěstí neskončilo samotným nárazem. Trosky vozů zachvátily plameny a záchranáři se museli dostat k lidem uvnitř poškozených souprav.

Rozsah zásahu byl mimořádný. Podle soudního spisu se na záchranných pracích podílelo 90 lékařů, 160 pracovníků zdravotnického personálu, 419 příslušníků tehdejší Veřejné bezpečnosti, 126 příslušníků Československé armády, 30 požárníků, 86 zaměstnanců ČSD a také 50 místních občanů. K dispozici bylo 29 sanitních vozů, tři požární vozy a řada dalších vozidel a techniky.

Bilance katastrofy byla děsivá. Některé zdroje dnes uvádějí 118 mrtvých a 110 zraněných. Stejné číslo 118 se objevuje i v řadě dalších historických zdrojů. Existuje však i jiný oficiální údaj. Rozsudek Nejvyššího soudu z 20. června 1961 uvádí 119 zemřelých a 110 těžce zraněných. Přesný počet obětí se tedy v dostupných historických pramenech liší. Jisté je, že Stéblová se stala nejtragičtější železniční nehodou v historii české železnice.

Vyšetřování nakonec ukázalo na vlakový personál vlaku 608. Nejvyšší soud konstatoval, že vlak odjel ze Stéblové bez rozkazu výpravčího, projel návěstidlo v poloze „Stůj“ a vjel do úseku, kterým přijížděl motorový vlak 653. Na předčasném odjezdu se podle rozsudku podílelo více členů posádky.

Soud popsal konkrétní pochybení strojvedoucího, vlakvedoucího, staršího průvodčího i pomocníka strojvedoucího. Někteří z nich měli možnost vzniklou situaci ještě zastavit, ale neučinili tak. Případ skončil několikaletými tresty odnětí svobody a zákazy výkonu příslušných funkcí.

Na nehodě se nepodílela jedna jediná okolnost. Rozhodující bylo několik pochybení, která se sešla v jediný okamžik. Vlak 608 neměl ze stanice odjet. Přesto se rozjel. Posádka nerespektovala návěst „Stůj“ a vlak pokračoval na jednokolejnou trať, kde se blížil druhý osobní vlak. Do toho přišla hustá mlha, která výrazně omezovala viditelnost. Když už se oba vlaky ocitly proti sobě, bylo příliš pozdě.

Dnes projíždějí kolem Stéblové vlaky dál. Trať mezi Pardubicemi a Hradcem Králové je běžnou součástí železniční sítě. V listopadu 1960 se ale právě tady odehrála katastrofa, která se svým rozsahem zapsala do historie české železnice.

Pomník u místa nehody připomíná oběti srážky dvou vlaků, které se měly ve Stéblové bezpečně minout. Místo, kde dnes projíždějí další soupravy, tak zůstává spojeno s jedním z nejtragičtějších večerů v historii zdejší železnice.

Zdroje: