Tvrdil, že je hluchoněmý. Pak začal mluvit. Kdo byl Karel Novák?

24. června 1955 zadržela hlídka Veřejné bezpečnosti poblíž Oravské Polhory na slovensko-polské hranici muže bez dokladů. Na otázky nereagoval a gesty naznačoval, že je hluchoněmý. Pohraničníci ho proto předali bezpečnostním složkám, kde s ním začali komunikovat písemně.

Na papír napsal, že se jmenuje Karel Novák, narodil se v roce 1934 v Radhošti a trpí částečnou ztrátou paměti. Podle jeho výpovědi ho během války společně s rodiči odvlekli do Rakouska. Tam měl být oddělen od rodičů a umístěn do ústavu pro hluchoněmé v rakouském Štýrském Hradci (Grazu). Po válce se měl vrátit do Československa, odkud se nějakou dobu potuloval a živil příležitostnými pracemi.

Pro Státní bezpečnost to byl podivný případ hned od začátku. Muž neměl doklady, jeho minulost se nedala snadno ověřit a nebylo ani jisté, zda je jeho jméno skutečné. Vyšetřovatelé proto začali jednotlivé části jeho příběhu prověřovat. Pátrali po místech, která uváděl, i po lidech, kteří ho měli znát. Výsledky ale nepřinesly jednoznačné potvrzení jeho minulosti. Ani polská lustrace, při níž byly porovnávány fotografie a otisky prstů, nepřinesla žádnou shodu.

Podezření vzbuzovala také jeho údajná hluchoněmost. StB si nebyla jistá, zda muž skutečně neslyší a nemluví, nebo zda svou hluchoněmost pouze předstírá. Lékaři proto jeho stav opakovaně vyšetřovali a odpověď na otázku, zda je jeho hendikep skutečný, zůstávala otevřená. Muž dál komunikoval písemně a vyšetřovatelé z něj nedokázali získat odpovědi, které hledali.

Nakonec jim nezbylo než ho propustit. V prosinci 1955 dostal provizorní doklady a odešel na Kladno, kde začal pracovat jako dělník. Jméno Karel Novák, které při výsleších uvedl, s ním zůstalo. Státní bezpečnost ale případ neuzavřela. Novák byl dál sledován a jeho okolí se stalo předmětem zájmu agentů.

Přibližně o rok později Novák oznámil člověku ze svého okolí, že už slyší a může mluvit. Začal mluvit a tvrdil, že se mu vrátil sluch. Jenže muž, kterému se svěřil, František Weiss, byl spolupracovníkem StB. Informace se proto rychle dostala k bezpečnostním složkám.

Ocitl se tedy znovu u výslechu. Tentokrát už mohl mluvit, a vyšetřovatelé chtěli především vědět, co se stalo. Novák začal vysvětlovat, jak se mu sluch vrátil. Jenže jeho verze se měnily. Nejprve mluvil o nehodě s tramvají. StB ale zjistila, že k takové nehodě v uvedený den nedošlo. Potom přišla verze o srážce s taxíkem. Ani ta neobstála. Později přišel ještě s verzí, podle které za jeho uzdravením stál pád sila.

Vyšetřovatelé tak získali další důvod domnívat se, že před nimi muž něco skrývá.

V roce 1961 navíc přišlo nové lékařské vyšetření, podle kterého svou hluchoněmost simuloval. Pokud byl tento závěr správný, znamenalo to, že Novák dokázal své okolí po několik let přesvědčovat, že neslyší a nemůže mluvit. Proč by to ale dělal, zůstalo stejně nejasné jako jeho skutečné jméno.

Čím déle StB Nováka sledovala, tím více zvláštností se objevovalo. Ukázalo se, že má neobvyklé jazykové schopnosti. Podle archivních materiálů ovládal češtinu, slovenštinu, polštinu, němčinu, angličtinu, francouzštinu a italštinu, objevují se také informace o znalosti ruštiny. Na otázku, kde se tolik jazyků naučil, měl jednoduché vysvětlení. Z novin a od lidí.

Další otázky přinesla jeho vojenská služba. Novák nastoupil na vojnu a podle svědectví se ukázalo, že se dobře orientuje ve vojenské technice a ovládá zbraně. Působil, jako by měl zkušenosti, které jeho dosavadní životopis nedokázal vysvětlit. Vojenská rozvědka proto začala jeho minulost prověřovat také a v květnu 1958 vznikl pozorovací svazek s označením N-44.

Karel se mezitím stával pro bezpečnostní složky čím dál větší záhadou. Objevovali se lidé, kteří tvrdili, že ho znají z doby po válce. Některá svědectví ho spojovala s uprchlickými tábory na Západě a s tlumočnickou prací pro americkou CIC. Novák to popíral.

Pak se objevila ještě neobvyklejší verze jeho minulosti. Podle jednoho ze svých tvrzení měl pocházet z rakouského šlechtického prostředí a být synem korunního prince Otty Habsburského. Ani pro tuto verzi se však nepodařilo najít přesvědčivý důkaz.

Kolem Karla Nováka tak vznikala celá řada možných identit. Mohl být špionem, uprchlíkem, člověkem s válečnou minulostí nebo někým, kdo si svou minulost záměrně vytvořil jinak. StB měla podezření, ale stále jí chyběl důkaz, který by celou záhadu jednou provždy vyřešil.

V únoru 1961 byl zatčen pro podezření ze špionáže. Následovaly výslechy v Praze-Ruzyni, konfrontace a další vyšetřovací metody. StB se snažila jeho příběh rozplést a přimět ho k přiznání. Ani tentokrát však nedostala odpověď, která by jeho minulost spolehlivě vysvětlila.

V roce 1962 byl odsouzen k dvanácti letům vězení. Prošel několika československými věznicemi a za mřížemi strávil řadu let. Ani tam ale zájem bezpečnostních složek o jeho minulost neskončil. Objevovali se další svědci a další možné identity, ale žádná stopa nevedla k jistému výsledku.

Jenže právě tady se příběh láme. Mohlo by se zdát, že StB svého špiona konečně odhalila a dostala za mříže. Jenže archivní dokumenty říkají něco jiného. V roce 1969 byl původní rozsudek zrušen a Novák byl zproštěn obžaloby. Podle archivních materiálů bylo původní obvinění označeno za uměle vykonstruované.

Jisté tak není ani to, že byl Novák skutečně špion. StB měla podezření. Důkaz ale nikdy nezískala.

Po propuštění se vrátil na Kladno. Pracoval, žil běžným životem a později se oženil. Bezpečnostní složky přitom očekávaly, že se možná pokusí odejít na Západ. Nic takového se však nestalo. Zůstal v Československu a StB ho dál sledovala.

Ještě v sedmdesátých letech se k jeho případu vracela. Znovu prověřovala jeho minulost, kontakty i různé verze toho, kým mohl být. Ani po letech ale nepřišla odpověď.

V roce 1973 byl svazek uzavřen pro nedostatek důkazů.

Po téměř dvou desetiletích pátrání tak Státní bezpečnost stále nevěděla, kdo muž, kterého v roce 1955 zadržela u hranic, skutečně byl.

Karel Novák zemřel 17. listopadu 1981. Ani jeho smrt nepřinesla rozuzlení. Jeho skutečná identita zůstala neobjasněná.

Dodnes proto můžeme jen spekulovat, co se za jeho příběhem skutečně skrývalo. Některé jeho výpovědi se měnily, jiné se nepodařilo potvrdit ani vyvrátit. Je možné, že svou skutečnou minulost záměrně skrýval. Stejně tak ale nelze vyloučit, že část jeho příběhu vycházela ze skutečných událostí, o kterých nikdy nechtěl mluvit.

Jedno je jisté. Státní bezpečnost měla k dispozici výslechy, svědky, lékařská vyšetření, sledovací síť i rozsáhlý spis. Přesto nezjistila, kdo Karel Novák skutečně byl.

Muž, který se v létě 1955 objevil u československo-polské hranice, tak zemřel pod jménem Karel Novák.

Možná bylo pravé.

Možná ne.

A jeho skutečnou identitu si vzal do hrobu.

Zdroje: