Ecce Homo 2024 ve Šternberku aneb splněný sen

Byl jednou jeden chlapec, který v 80. letech minulého století miloval motoristický sport, hltal zprávy ze „Světa motorů“, lepil modýlky závodních aut z ABC, více či méně povedené. Ty úplně zpackané plnil kanagonem a protestně zapaloval.

Zápal pro věc velmi vzrostl, když si jeho rozvedený tatínek našel čas a vzal ho na Barum rallye a Valašskou zimu, kde chlapec konečně nečichal vůni zapáleného lepidla, ale pach vysokooktanového benzínu a spálených pneumatik opravdových závodních vozů…

Vše odvál čas - tatínka, Svět motorů, modýlky, ale ne vášeň pro motorismus!

Když chlapec, spíš už starší chlap, čekal návštěvu přátel z Polska, o kterých trošku věděl, že by je mohl bavit motorů řev, vzpomněl si na svou bývalou vášeň a ejhle - Ecce Homo ve Šternberku, legendární závod do vrchu, který se koná, s přestávkami, od roku 1905! Padlo okamžité rozhodnutí tento závod navštívit.

Trať je dlouhá 7800 m. s převýšením 307 m. a start je umístěn nedaleko historického centra města.

Jsme tady poprvé a chvilku tápeme, ale nalézáme úspěšně hlavní část depa, kde jsou ustájeny neskutečné mašiny a je to opravdu pastva pro oči.

Podnik je součástí mistrovství Evropy v závodech do vrchu a jsou k vidění nejrůznější kategorie vozů, od historických aut, několik zástupců rally, přes mohutně ospoilerované okruhové cestovní vozy, formule, až po výkonem brutální speciály tzv. placky.

Nadšení stoupá, sobotní trénink je v plném proudu, závodníci jsou seřazeni pod startem a trpělivě čekají na šanci vyladit svůj vůz a otestovat trať, aby podali co nejlepší výkon v neděli.

Ve velmi pěkně zpracovaném programu načítáme QR kód s trasou vedoucí nás do první divácké zóny v táhlé zatáčce. Zabydlujeme se za pořadatelskou páskou ve svahu s parádním výhledem a nedalekým stánkem s pivem, klobásou v klasické nabídce, občerstvení musí být.

Nabušené závoďáky startují jen v minimálním potřebném odstupu, řev motorů trhá na kusy ticho jinak poklidného města a hlavně lesů nad ním, tzv. slicky kreslí čáry na asfaltu a vzduchem se šíří opojná vůně spálené gumy a benzínu.

Po konci první tréninkové jízdy závodníci sjížději ve vláčku zpět dolů a my si vychutnáváme defilé všech účastníků akce. Je čas přesunout fotky ze zrcadlovky do telefonu, občerstvit se a připravit se na druhou jízdu, ve které vidíme řádit ty, které jsme dopoledne propásli.

Všechno jednou končí a tak scházíme do města a kyvadlovým busem míříme zpět na parkoviště k našemu autu, nadšení z krásného zážitku. Závěrem bych chtěl vyzdvihnout bezchybnou organizací celé události, včetně pohodlného, bezplatného parkování, přepravy busem na divácká místa atd. Jde vidět, že závod Ecce Homo má obrovskou tradici a rozhodně jsme tam nebyli naposled, příště určitě pojedeme na celý víkend, protože stojí za to vychutnat si tuto skvělou akci a oslavu motosportu se vším všudy.