Článek
Je to starý dobrý Sapkowski a není to starý dobrý Geralt. Zmutovaný lovec příšer je v tomto prequelu 18letý mladík, sice s mutacemi zbělenými vlasy, ale holobrádek se vším všudy. Jeho údery jsou nejisté a šermířské umění postrádá eleganci a švih, stylem boje spíš dřevorubec než baleťák. Ovšem jako panic v rozpuku sil, v hampejzu podává nadlidské výkony.
Autorovi to pořád píše, dialogy jsou jiskrné a úderné jako kovářovo kladivo. Neschází mu humor, často obhroublý, až vulgární a hlavně černý jako krev nestvůry.
Potkáme zhusta postavy nové, ale i staré známé, tedy jednu… To samé se dá říct o stvůrách i netvorech, samozřejmě ti nejhorší ze všech mají lidskou podobu.
Od vydání poslední zaklínačské knihy uběhlo už 10 let. A jestliže byla „Bouřkové sezóně“ trochu vytýkána určitá roztříštěnost, že se příběh příliš větví atd. (osobně tento názor nesdílím). Nový Sapkowskiho počin je naopak ucelený příběh, který se zlehka rozvíjí, postupem v ději nabírá na síle, aby se ke konci rozběhl jako splašená Klepna. Mladý a nezkušený Geralt se na onom rozcestí ocitá nejen fyzicky, ale hlavně obrazně. Je to totiž klasické autorovo morální rozcestí s nelehkou volbou. Je to Rozcestí Krkavců.
Zaklínač sešel z vršku.
Vítr vál od moře.
Luční koníci mu tryskali zpod nohou.
Pověst pokračuje a příběh nikdy nekončí.
PS: Autor už oznámil další knihu s Geraltem, která bude v tisku zhruba za 3 roky. Nezbývá než se těšit.