Článek
Latina je jazyk, který nám do dnešní doby zanechal nespočet legendárních vět.
Jedna z nejznámějších zní: „Ave Caesar, morituri te salutant!“ – tedy: „Buď zdráv, Caesare, ti, kteří jdou na smrt, tě zdraví!“
Pokud se řekne gladiátor, většina lidí má okamžitě na mysli právě tento pozdrav, pronesený těsně předtím, než bojovníci vstoupili do arény.
Romantická představa, známá z filmů i románů. Jenže historie je, jako obvykle, mnohem méně filmová a mnohem zajímavější.
Začněme fakty. Tahle slavná věta se totiž v antických pramenech objevuje jen jedinkrát.
Nešlo tehdy o klasický gladiátorský zápas v Koloseu, ale o velkolepou podívanou, kterou císař Claudius uspořádal roku 42 n. l. na jezeře Fucino. K účasti byli donuceni odsouzenci k smrti, kteří měli simulovat námořní bitvu. Ti, vědomi si svého osudu, oslovili císaře právě oním „Ave Caesar, morituri te salutant!“.
Takže žádná každodenní rutina gladiátorů, žádné pravidelné zdravice před zápasem. Šlo spíš o zoufalý pokus odsouzenců připomenout panovníkovi, že jdou na jistou smrt, a možná si tak vynutit jeho milost. Ironií je, že Claudius údajně chvíli váhal, zda je nakonec neomilostnit, ale nakonec představení stejně proběhlo.
Jak se tedy z jediné epizody stal univerzální symbol gladiátorských her? Může za to romantizující pohled pozdějších století. Humanisté a později i tvůrci umění a filmu milovali dramatická gesta. A co může být dramatičtější než hrdinný bojovník, který před bojem smekne před vládcem a prohlásí: „Jdeme zemřít, ale zdravíme tě!“?
Dnes se tahle fráze používá často ironicky. Sportovci si ji mohou říkat před zápasem, studenti před těžkou zkouškou, úředníci před poradou s šéfem. V moderním kontextu se stala synonymem pro situace, kdy člověk dobrovolně či nedobrovolně kráčí vstříc nepříjemnému, někdy až likvidačnímu úkolu.
Je v ní cosi univerzálního: uznání autority, smíření s osudem, ale i špetka černého humoru. Proto přežila dva tisíce let. A i když je historicky nepřesné tvrdit, že ji říkali gladiátoři pokaždé, její síla spočívá právě v tom mýtu.
Závěrem
Takže až příště budete stát před těžkým úkolem, můžete si v duchu také říct: „Ave Caesar, morituri te salutant!“ Nebudete tím vzdávat hold římskému císaři, ale spíš vlastní odvaze postavit se čelem k tomu, co vás čeká. A upřímně – občas je to možná horší než antická aréna.
Stačí si představit hokejisty před finále mistrovství světa, jak se seřadí na modré čáře a místo hymny pronášejí: „Ave Caesar…“ Nebo studenty před maturitou, kteří stojí před dveřmi třídy a šeptají si to samé.
Najednou zjistíte, že tahle věta funguje i dnes – jen se náš „Caesar“ jmenuje trenér, zkoušející nebo šéf na poradě. A bojovníky jsme tak trochu všichni.
Prameny:
- Fagan, Garrett G.: The Lure of the Arena: Social Psychology of Gladiatorial Spectacle in Ancient Rome. Cambridge University Press, 1999.
- Futrell, Alison: Blood in the Arena: The Spectacle of Roman Power. University of Texas Press, 1997.
