Článek
Byl pozdní podzimní večer, kdy na palubě brněnské šaliny s číslem osm zavládla atmosféra těžko popsatelná.
Sem tam si někdo četl písmenka z mobilu, jiní klimbali, unavení po dlouhém dni v kanceláři či na pracáku. Několik studentů si mezi sebou hlasitým šeptem probíralo důležitost podzimních prázdnin a hodnotily nové populární odrůdy moravského Bubble tea.
A v tom se ozval hlas: „Babi, já nejsem žádná povětrná holka, já jsem jen sexuálně aktivní mimo vztahy.“ V té chvíli šalina celá ztichla. I řidič Lojza MHDartens (přezdívka, občanské jméno v souladu s GDPR samozřejmě neuvádíme) utlumil dokonce rádio Krokodýl.
Mladá žena seděla u okna, mobil přitisknutý k uchu a tvářila se nesmírně vážně. „Já si také zasloužím slast, ne?“ pokračovala tónem, který neznamenal ani tak otázku, ale spíše rázné mezigenerační prohlášení.
Několik hlav se otočilo a několik čelistí, jedoucích zrovna z dentální hygieny, pokleslo.
Babička z druhého konce spojení zřejmě nebyla zrovna pokroková dáma, neboť dívka, ani ne třicetiletá, pokračovala poněkud ostřeji: „Co na tom, babi, nechápeš? Už konečně opusť tu vaši komunistickou mentalitu! Píšeme rok 2024…“
Šalina potáhnutá kobercem údivu
V tu chvíli se mezi cestujícími strhlo neviditelné šuškání. Bylo to cosi mezi údivem a fascinací. Vedle mě se postarší pán s papírovými novinami spiklenecky usmál a zamumlal: „No jo, dneska si mládež prostě říká věci, jak jsou. Dřív jsme na tohle měli šeptání v hospodě nebo na lavičce u řeky Svratky anebo Svitavy. Teď se to řeší v naší dotované veřejné dopravě.“
Panta rhei dodal by vrátný z filozofické fakulty, pokud by seděl v tramvaji. Ale nebyl tam, jelikož seděl zrovna na vrátnici na filozofické fakultě. Což je jasné, jelikož kdyby seděl na vrátnici třeba právnické fakulty nebo dokonce ve zmíněné tramvaji číslo 8, tak by to bylo hodnoceno jako pracovní nekázeň.
Závěrem
A tak mi došlo, že doba se skutečně mění, a to nejen v politice nebo ekonomice.
Přesunuli jsme se od generace „drž hubu a krok“ ke generaci „všechno je moje věc, ale vy všichni o tom musíte vědět“.
Mladá žena vedle okna evidentně nechtěla jen tak pasivně přebírat babiččiny životní rady. Chtěla žít podle svých pravidel, podle svého moderního pohledu na život.
Slast, říkáte si, proč by si ji měla odepřít? Naši rodiče a prarodiče vyrůstali v jiném světě, kde „hodná holka“ znamenalo něco jiného než dnes. A tak se rodí konflikt: mládež touží po svobodě, po okamžité slasti, zatímco starší generace tomu často prostě nerozumí.
A šalina pokračovala dál, jako by se nic nestalo. A na Petrově právě odbíjelo za deset minut jedenáct, což v Brně znamená za pět minut půl druhé!
