Článek
Přišli jsme si koupit rohlíky, mléko, pivo, klobásky a možná trochu důstojnosti.
A místo toho nás supermarket pošle na samoobslužnou pokladnu, kde si máme zahrát na pokladní, skladníky i bezpečnostní riziko v jedné osobě.
Ne, děkuji. Na brigádu jsem dnes nepřišel.
Samoobslužné pokladny jsou prezentovány jako pokrok. Údajně šetří čas, zvyšují komfort a posouvají nás do digitální budoucnosti.
Ve skutečnosti ale znamenají jediné: veškerou práci udělá zákazník. Naskenuje zboží, váží zeleninu, řeší chyby systému, hledá prodavačku, když „neodpovídá hmotnost“, a nakonec je ještě bedlivě sledován kamerami, jako by právě vynášel diamanty z trezoru.
A to všechno zadarmo.
Supermarket tím ušetří na zaměstnancích, zrychlí obrat, získá data o chování zákazníků – a zákazník? Ten získá stres, pocit podezření a občas i veřejné ponížení, když se pokladna rozhodne, že je zloděj.
Stačí špatně označený (královský místo farmářský) rohlík a systém vyhlásí poplach, jako by šlo o loupež století.
Vrchol absurdity je ten morální paradox: pracujete pro firmu, která vám nevěří.
Děláte její práci, ale jste automaticky považováni za potenciálního pachatele. To už není samoobsluha, to je samoobviňování.
Dokud supermarkety nezačnou dávat slevu za samoobslužnou pokladnu – říkejme tomu klidně „zaměstnanecký tarif pro zákazníky“ – neexistuje jediný rozumný důvod, proč ji používat.
Ergo kladívko, mám-li suplovat pokladní, chci dostat také zaplaceno. Nebo aspoň těch pět procent dolů. Inflace se přece taky nezastavila u dveří obchodu.
Bojkot samoobslužných pokladen není nostalgie po minulosti. Je to zdravý odpor proti přesouvání nákladů na zákazníka, kterému se to prodává jako výhoda. Ne, není to výhoda. Je to outsourcing práce na lidi, kteří si přišli jen nakoupit.
Takže příště, až vám někdo bude tvrdit, že samoobslužná pokladna je pohodlí, odpovězte prostě:
„Děkuji, já jsem dnes zákazník. Ne brigádník.“
A jděte si stoupnout do normální fronty. Tam se totiž ještě pořád platí za nákup – ne prací, ale penězi. 💸🍞
