Článek
Balíček. Podatelna. Pokrytectví.
Jak známo, existují věci, které si lidé zásadně nenechávají posílat domů. Třeba proto, že doma jsou děti. Nebo partner. Anebo dokonce svědomí.
A tak se v moderní době rozšířil tichý zvyk: soukromé balíčky z e-shopů putují do práce.
Na podatelnu. Mezi doporučená psaní, faktury a úřední obálky s pruhem.
Podatelna je zvláštní instituce. Vidí všechno. Ví všechno. A mlčí. Alespoň do chvíle, než se jí do rukou dostane balíček, který by si zasloužil diskrétnější zacházení.
Asistentka Kamila na podatelně ten den převzala balíček adresovaný vedoucímu úseku Oskarovi. Krabice byla podezřele lehká. A podezřele drahá.
Odesílatel e-shop, jehož název „Krajkový žralok - Lehátko.com“ se i bez otevření balíku tvářil jako výkřik emancipace, sexu (pardon erotiky) a osobní svobody.
Proč vlastně chodit kolem horké kaše - ano bylo to velmi drahé erotické prádlo. Za takové by se nemusela stydět ani manželka nějakého hodně dobře uvolněného krajského lidoveckého radního.
Cena na faktuře odpovídala zhruba měsíční výplatě asistentky. Což je údaj, který si člověk zapamatuje.
Když si Oskar přišel balíček vyzvednout, byl ve skvělé náladě. Takové té, jakou mívají lidé, kteří mají jasno v prioritách.
Balíček převzal, spiklenecky se usmál a hned nato – s výrazem hlubokého zklamání – si povzdechl:
„No jo, pro pět ran do kaktusu… ty letošní vánoční odměny. To je fakt bída. Člověk se tady dře a pak tohle.“
Asistentka mlčela. Protože vzorná podatelna/recepce mlčí vždycky. Mlčela o krajce. Mlčela o ceně. Mlčela o tom, že dárek pro kolegyni-milenku má vyšší rozpočet než její výplata.
Vrchní manažer Mgr. Oskar odešel, spokojený, s balíčkem pod paží a pocitem, jak to pěkně zase skoulel.
A asistentka Kamilka? Ta si ten den odnesla cennou životní lekci:
Nářky na nízké odměny jsou nejhlasitější právě u těch, kteří si mohou dovolit čertovsky drahé dárky.
Co si budeme…Podatelna si vše poznamenala.
Ne do knihy. Ne do notebooku, ale pěkně do paměti. A uvidíme, kdy to ta zmije použije.
