Článek
Bermudský trojúhelník. Pražský lichoběžník. Původ kamenných soch na Velikonočním ostrově.
A pak ještě jedna ryze brněnská: kam se podějí všechny bankomaty přesně ve chvíli, kdy si potřebuji vybrat hotovost?
Za normálních okolností jsou úplně všude. Na každém rohu. Vedle lékárny, naproti kavárně, u obchodního centra i na nádraží.
Člověk má skoro pocit, že kdyby se v Brně konala soutěž o nejčastější městský mobiliář, bankomat by porazil i odpadkový koš.
Jenže pak nastane onen osudový okamžik. Potřebuji zaplatit něco, co bere pouze hotovost. Sáhnu do peněženky – a tam mě čeká archeologický nález.
Jedna stará slovenská dvoukoruna.
Ano, ta mince, která už dávno nemá žádnou kupní sílu. Nejspíš ji nosím pro štěstí, i když zatím štěstí přináší hlavně numismatikům.
Vedle ní se povaluje žeton do vozíku v Penny Marketu. Ten je naopak k nezaplacení. Kdyby přišla měnová reforma, vsadil bych na to, že právě žeton do nákupního vozíku bude novou rezervní měnou střední Evropy.
Jen peníze nikde.
V tu chvíli začíná velká bankomatová výprava. Člověk jde ulicí, kde jich ještě včera napočítal nejméně pět. Dnes ani jeden. Jako by dostaly tajnou zprávu: „Pozor, Kolman potřebuje hotovost. Okamžitě se stáhnout!“
Po deseti minutách chůze si začínám připadat jako účastník orientačního běhu. Po dvaceti minutách už bych uvítal turistickou mapu s nápisem „Zde se pravděpodobně nachází bankomat“. A po půlhodině jsem ochoten vybrat peníze klidně i z bankomatu banky, u níž účet vůbec nemám, jen aby už to utrpení skončilo.
Nejzajímavější je, že jakmile hotovost konečně vyberu, bankomaty se začnou objevovat úplně všude. Jeden za rohem. Druhý o sto metrů dál. Třetí přímo naproti. Člověk má pocit, že si z něj dělají legraci.
A když už mám peněženku konečně plnou bankovek? Přijdu do obchodu a prodavačka s úsměvem pronese onu dnes už legendární větu:
„Klidně můžete zaplatit kartou.“
Ano, mohl jsem. Celou dobu.
Možná v tom nejsem sám. Mám podeření, že existuje jakýsi tajný fyzikální zákon, podle něhož se vzdálenost k nejbližšímu bankomatu zvětšuje přímo úměrně naléhavosti potřeby vybrat peníze.
A tak dál nosím v peněžence prošlou slovenskou dvoukorunu, žeton do vozíku a optimismus. Ten poslední se totiž, na rozdíl od bankomatů, ještě nikdy neztratil úplně.
Máte to také tak?
