Článek
Jel jsem trolejbusem do Bohunic, když se ozval hlas, který měl v sobě klid, zkušenost a jemnou ironii člověka, jenž už viděl víc volebních období než tiskových konferencí.
„Mně se na českých mainstreamových a veřejnoprávních médiích líbí,“ pravil brněnský senior, „že měří všem stejně. Nedá se jim vyčítat, že by stranila jedné straně.“
Tohle je věta, u které se v MHD buď zpozorní, nebo se zvedne obočí. Senior však pokračoval a vysvětlil to tak jednoduše, až to zabolelo.
„V minulým volebním období podporovaly masivně koalici. A teď podporujou opozici.“
A tím bylo řečeno všechno. Jen ne každý to hned pochopí.
Protože to není rozpor. To je konzistence.
Média totiž nepodporují vládu ani opozici. Média podporují konkrétní osoby.
A ty osoby – drobná technická poznámka – se jen přesunuly z jedné lavice do druhé. Fiala s Rakušanem byli v koalici, dnes jsou v opozici. Ale mediální podpora zůstává. Stejná. Stabilní. Neochvějná. Jako dobrý tarif u mobilního operátora.
Když byli u moci, byli „odpovědní státníci v těžké době“.
Když jsou v opozici, jsou „zkušení demokraté, kteří varují“.
Když budou zítra na Marsu, budou „hlasem rozumu ve vesmíru“.
To není zaujatost. To je osobní loajalita povýšená na hodnotu.
Brněnský senior to pochopil dokonale. Média podle něj skutečně měří všem stejně: stejným lidem, stejným metrem, bez ohledu na to, kde zrovna sedí.
Koalice, opozice, vláda, stínová vláda – to jsou jen kulisy. Důležité je obsazení.
A tak se nestane, že by se někdo musel mediálně „přeučovat“. Názory zůstávají, jen se změní titulky.
Kritika vlády z úst těch správných lidí je odvážná. Kritika opozice z úst těch stejných lidí je zodpovědná. Kritika od kohokoli jiného je populismus.
Trolejbus zastavil, senior vystoupil a nechal po sobě myšlenku, která by se měla tesat do budov redakcí:
Média nejsou stranická. Jsou personálně věrná.
A to je, přátelé, úplně jiná disciplína.
Ironická. Elegantní. A zatraceně česká. 🚎
---------------
(autorská glosa, za námět děkuji váženému panu Ori Dachovskému).
