Článek
Tak si představte, že ráno vstanu a jdu do práce.
To znamená, že se přesunu o tři možná dokonce jen dva kroky z ložnice do obýváku, kde na mě čeká stůl s notebookem. Taková dálka to je, že mi hned po cestě stihne trochu zakručet v břiše, ale to se napraví dalším tojkrokem do kuchyně. Tam si totiž udělám kafe, pěkně po svém – a hlavně zdarma.
Žádný v kavárně za 60 korun a ještě s pomluvami slovenských barmanek, že jsem jim nechal jen homeopatické dýško.
A taky žádné dopravní zácpy, žádná hodina a půl ztracená cestou do zaměstnání a další cestou z práce. Každý den 2-3 hodiny volna navíc. To je cca dvacet hodin každý týden. To opravdu není málo.
A žadné problémy s parkováním. Kdo z Vás to má?
Svoboda k nezaplacení
Pohodlně usazený, v teplákách a tričku s logem kapely, která už dvacet let neexistuje, si vychutnávám ten pocit svobody. No, a taky trochu anarchie. Můžu pracovat v tomhle oděvu? Můžu. A kdo mě uvidí? Jen já a možná soused z protějšího balkónu, který sám vypadá jako něco mezi hipíkem, členem Pirátů a zahradním trpaslíkem.
Homeoffice, to je svoboda od manažerů s jejich ranními „daily stand-upy“ – to je eufemismus pro „ranní schůze a workshopy“.
Ano, v kanceláři by to znamenalo sedět a usmívat se, i když vám v noci kocour roztrhal záclony a mladej si zase z koberce udělal hernu. A vy jste pětkrát stoupli na kostičku od lega.
Ale teď? Teď si do sluchátek pustím „Každej den jsem na Kovárně…“ a když na mě manažer něco zkouší přes MS Teams , házím mu tam smajlíky, co nevypadají úplně vhodně. Konečně svoboda projevu.
A ten pracovní výkon? Naprosto bezchybný! Vždyť když pracujete z domu, vše trvá tak nějak… déle. Člověk se začne ztrácet v detailech, jako kdyby si v duchu říkal: „Tak ještě trochu poladím tu tabulku.“
A tabulka se ladí, vylepšuje a někdy dokonce promění na graf. Výkonnostní graf, abychom si rozuměli, který ukazuje, jak dlouho člověk dokáže na jedné drobnosti pracovat, aniž by se z ní zbláznil. To jsem napsal poeticky skoro B. Hrabal, že?
Homeoffice taky znamená, že máte neustále poblíž ledničku
To je výhodné. Najednou zjistíte, že jste za tři měsíce homeofficu zkonzumovali půl tuny sýra, metrák česnekových a hořčicových brambůrek a nespočítané množství kofeinu. Ale aspoň člověk nemusí čelit posměškům kolegů, když z ledničky vytáhne další tvarohový koláč, který tam schoval večer předtím. A hlavně vám ho žádná kolegyně, která „neustále drží dietu“ neznárodní k sobě do bříška.
Pak je tu samozřejmě otázka toho, co si šéf nebo dokonce šéfová vlastně myslí, že děláte. Přiznejme si, že kdo má Zoom kameru zapnutou, zřejmě už o půl deváté ráno stihl oblouznit systém. Pro ostatní je tu ta výmluvná černá obrazovka. O té totiž nevíte, jestli na druhé straně někdo opravdu sedí a pečlivě naslouchá nebo jestli se zrovna kouká na poslední díl oblíbeného seriálu.
Anebo třeba žehlí prádlo či opravuje sekačku na trávu, proč ne?
A to je ta nádhera. Homeoffice z nás udělal pravé mistry v multitaskingu!
Žádná práce není tak důležitá, aby se nedala proložit sekanou, dvěma díly seriálu a třeba i krátkým šlofíkem. Ale až se jednou vrátíme do kanceláří, budeme přemýšlet nad tím, jak jsme to vlastně zvládali bez domácího komfortu.
Právo na „homáč“ by se mělo dostat bez zbytečného odkladu do Ústavy!
Nejsme přece stroje!
---------------------
(autorský fejeton)
