Článek
Chci nazpátek Česko, kde vláda neuráží občany, protože ji nevolí!
Když politici začnou rozdělovat národ na „hodné voliče“ a „zlé dezoláty“, je to jako kdyby si restaurace začala vážit jen hostů, kteří si dají nejdražší víno, a těm s kávou a matonkou, aby už raději nechodili.
Taková restaurace by rychle zkrachovala. U vlády je to horší – ta totiž nemá konkurenci na rohu ulice, ale sedí pevně v úřadech a přiděluje nálepky těm, kdo mají jiný názor.
Mluvím o fenoménu posledních let: pokud nejste volič „naší“ pěti (pardon již čtyř) koalice, jste v lepším případě pomýlený, v horším proruský kolaborant.
Ať už si o opozici myslíme cokoliv, není normální, aby vláda urážela vlastní občany jen proto, že v posledních volbách volili jinak. Demokracie přece není klub s permanentkou pro vyvolené.
Vzpomínám na doby, kdy se politici alespoň tvářili, že jsou „premiéry všech“, že mluví za celý stát, ne jen za svůj fanklub. Ano, byla to někdy póza, ale důležitá – vytvářela iluzi jednoty. Dnes místo toho slyšíme, že polovina národa je takřka hrozbou pro republiku. Jenže stát není hřiště, kde trenér vykáže půlku týmu do šaten a zbytek nutí hrát dál.
Chci zpátky Českou republiku, kde vláda neuráží muže a ženy, kteří jí nedali hlas, ale snaží se je přesvědčit, že i oni mají v zemi své místo. Protože v okamžiku, kdy vládnoucí začnou urážet „jiné“ občany, už vlastně nevládnou republice, ale jen své bublině. A to je cesta, která končí vždycky stejně: ještě hlubším rozdělením, frustrací a rezignací.
A mezi námi – kdo by chtěl žít v zemi, kde vás premiér nebo ministr označí za nepřítele jen proto, že jste si dovolili zvolit někoho jiného? Já tedy ne. Proto říkám: chci zpátky Česko, kde se vláda neuráží občany. Protože demokracie bez úcty k opozici (a jiným názorům) přestává být demokracií.
