Článek
Jeho nedávná návštěva Rallye Dakar v Saúdské Arábii je dalším příkladem, který se nabízí k diskuzi o prioritách hlavy státu a smysluplnosti takových akcí.
Podle oficiálních informací prezident zamířil na Dakar s cílem podpořit české závodníky. Otázkou však zůstává, zda je neekologická rallye skutečně místem, kde by měla působit hlava státu.
Dakar je totiž primárně soutěží soukromých (!) týmů a výrobců techniky. Její podstata spočívá v komerčním měření sil a propagaci značek, nikoliv ve státní reprezentaci. Kolik českých firem se letos Dakaru zúčastnilo, aby měla tato cesta smysl z hlediska podpory českého průmyslu nebo obchodu?
Je navíc třeba zmínit, že prezident Pavel nejel závodit, ale zúčastnil se v roli jakéhosi hosta v novinářském voze. Má taková cesta význam pro reprezentaci Česka, nebo jde o „příjemný výlet“ v exotických kulisách, který si mohl prezident odpustit?
Prezidentský úřad má mimo jiné symbolickou roli v podpoře národních úspěchů. Nabízí se proto srovnání – věnoval prezident stejnou pozornost českým mladým hokejistům, kteří sbírají medaile na mezinárodních turnajích? Podpořil osobně naše talenty na domácí půdě nebo při jejich úspěších v zahraničí? Pokud ne, lze se ptát, proč se rozhodl místo toho zamířit na neekologické závody v Saúdské Arábii.
Soukromá cestovní kancelář?
Návštěvy zahraničí by měly být podmíněny jasnými diplomatickými či ekonomickými cíli, které mají přímý přínos pro Českou republiku. Není to poprvé, co se kolem prezidentových cest objevily pochybnosti. Ačkoliv podporu českých závodníků lze vnímat jako sympatické gesto, nelze přehlédnout, že taková návštěva stojí peníze daňových poplatníků a přináší minimální skutečný přínos. Připomíná spíše osobní zálibu než promyšlený krok státníka.
Prezident Pavel, známý svým důrazem na strategické plánování a racionalitu, by měl přehodnotit svůj přístup k tomu, jaké akce a sportovní události navštěvuje. Podpora mladých talentů, kteří reprezentují Českou republiku na světové úrovni, nebo řešení palčivých problémů uvnitř státu by měly mít přednost před exkurzemi do pouště.
Závěrem lze říci, že tato cesta spíše než prezidenta-člověka reprezentuje prezidenta-turistu. A to je obraz, který by si Česká republika neměla dovolit.
Navíc, kdo všechny ty prezidentovy cesty platí? Ano, my daňoví poplatníci, kterým se od rána do večera říká, jak máme prý šetřit.
