Článek
Občanka? Tu my neberem, tu my neznáme, maminko! Brněnský DPMB a úřední logika z jiného světa. V Brně se píše snad rok 1965 a ne 2025.
Napsala mi čtenářka. Ostatně nedávno jsem oslavil deset milionů čtenářů, takže význam mého blogu roste a roste.
Paní napsala s rozhořčením, které je typické pro člověka, jenž právě narazil na to nejpevnější z českých (resp. brněnských) hradeb – úřední absurditu.
Šlo o tak jednoduchou věc, že by ji pochopil i datel, ale ne tak DPMB.
Maminka šla s desetiletou dcerou vyřídit předplatní jízdenku. Dítě mělo občanský průkaz. Tedy úřední dokument, vydaný státem, s fotkou, datem narození, číslem, čipem, státním znakem, podpisem, hologramem a možná i otiskem DNA, kdyby se úředník za přepážkou lépe podíval.
Ale ouha – přišli na přepážku Dopravního podniku města Brna. A tam, jako by se čas zastavil někde mezi razítkem z roku 1984 a instrukční směrnicí, kterou napsal za komunistů soudruh tajemník Pláteník. Postarší slečna za sklem zvedla oči, podívala se na občanku a zamumlala cosi ve smyslu:
„Tohle my neberem. Musíte mít rodný list.“
Rodný list?
Pardon, to jako vážně? Ten papír, co doma leží v šuplíku mezi očkovacími průkazy a vysvědčením z první třídy? Ten, který nemá fotku, podpis, žádnou ochrannou známku a nepoznáte z něj ani, jestli ten člověk vůbec existuje? Ten máme tahat do města místo úředního průkazu vydaného státem?
Ano, právě ten. Protože DPMB se rozhodl, že desetileté dítě s občankou není dostatečně důvěryhodné.
A co je na tom nejlepší? Jiné dopravní podniky, třeba IDS JMK – tedy integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje – občanku (i dětem) běžně uznávají.
Jiná města? Bez problému. Tak proč zrovna v Brně má dítě s občankou smůlu?
Zřejmě proto, že na přepážce DPMB nefunguje zdravý rozum, ale tabulka. V tabulce je napsáno: „Dítě do 15 let prokazuje věk rodným listem.“
A i kdyby přineslo pas OSN, průkazku Mladých konzervativců, index z Harvardu nebo mělo na čele vytetované datum narození, nebude to stačit. Protože pokyn je pokyn.
Předpis je předpis
Je to až dojemné. Když dítě občanku nemá, je to problém. Když ji má, je to problém taky.
Jak říkával JUDr. Pavel Blažek Ph.D. k českému úřednictvu (když jsem k němu kdysi chodil na správní právo na brněnské právnické fakultě): Co můžeš zkomplikovat dnes, neodkládej na zítřek.
A tak hodná maminka s dcerou šly na pobočku zbytečně. Čas ztracený, úřední realita odžitá.
V Brně se holt zastavil čas, musíte mít ten „správný“ papír, ideálně z 90. let, s razítkem a sešívačkou.
Milý DPMB, není na čase připustit, že občanský průkaz České republiky není šidítko? Že věřit dítěti s občankou není bezpečnostní riziko? A že svět se nezhroutí, když občas někdo použije mozek?
Zkuste to. Nezabolí to. A třeba příště ušetříte dítěti i jeho mamince jednu zbytečnou cestu a zklamání.
