Článek
Kde se vlastně dnes objednává?
Člověk by si myslel, že jít na kávu, pivko nebo na oběd je jednoduchá disciplína. Přijdete, sednete, objednáte, zaplatíte a odejdete. Jenže moderní gastronomie, zdá se, zavedla novou společenskou hru: Hádej, kde se dnes objednává.
Nedávno mi o tom vyprávěl známý, osmašedesátiletý Brňan. Vyrazil si na oběd do jedné restaurace. Usedl ke stolu, chvíli čekal, nikdo nikde. Tak si řekl, že nebude dělat potíže, a šel si objednat k baru. Tam ho ovšem servírka zpražila pohledem i slovy.
„Pane, objednává se u stolu! To je přece základní slušnost!“
Dobrá, člověk se učí celý život, řekl si náš Brňan. Jenže o týden později se ocitl v jiné restauraci. Sedl si, čekal, čekal… až se konečně dočkal číšníka. Ten ho však místo jídelního lístku obdařil lehce podrážděnou poznámkou:
„Pane, když něco chcete, tak si máte dojít objednat na bar. My toho máme moc.“
A tak tu máme malou civilizační záhadu. V jedné restauraci je neslušné jít k baru, v druhé je neslušné sedět u stolu. V jedné se platí výhradně u číšníka, jinde vás pošlou na pokladnu u dveří, kde stojíte frontu vedle lidí kupujících limonádu s sebou.
Pro hosta, který si přišel dát guláš a pivo, je to poněkud náročná logistická operace. Musí nejprve rozpoznat typ podniku:
- restaurace s obsluhou,
- restaurace s částečnou obsluhou,
- samoobsluha maskovaná jako restaurace,
- nebo experimentální koncept „host si nějak poradí“.
Staré hospodské pravidlo přitom bývalo prosté: číšník obsluhuje, host sedí a jí. Dnes je však host někdy zároveň poslíčkem, pokladním i vlastním navigátorem.
Možná by pomohlo něco radikálního – třeba malá cedulka na dveřích. Něco ve stylu:
„Objednává se u baru.“
nebo
„Počkejte na obsluhu u stolu.“
Závěrem
Ušetřilo by to mnoho nedorozumění a pár zbytečných káravých pohledů.
Protože většina hostů nechce nic složitého. Jen vědět, zda mají sedět, nebo stát – a kde přesně vytáhnout peněženku. 🍺
Na zdraví!
