Článek
Skoro každý večer, bez ohledu na počasí, se tu scházela stálá parta dědečků, kteří si při pivku Hostan a nakládaných hermelínech povídali o starých časech, politice, fotbale, rybaření, houbaření, nemocech, vnoučatech a tak nějak o všem a o ničem.
Jednoho dne nastoupil do hospůdky nový číšník. Jmenoval se Marek a byl to mladý ani ne čtyřicetiletý muž až z Brna. Přišel s velkou sebejistotou.
Od prvního dne dával najevo svůj pozitivní postoj k pražské pravicové vládě, kterou obhajoval s vervou politiků v předvolební debatě. Jeho častý názor byl: „Kdo je chudý, nemá si stěžovat, ale měl by se naučit hospodařit!“ Tuto větu přidával skoro ke každému natočenému pivnímu speciálu.
Dědečkům to zpočátku přišlo spíš směšné. Jenže Marek nezašel jen k hranicím nevkusného humoru, ale otevřeně se začal vysmívat jejich životním podmínkám. „Pane Františku, zkuste investice do bitcoinů!“ zachechtal se Marek jednoho večera. „A ty Lojzo, není to tvoje vina, že nemáš na panáky, a máš jen na pivko? Musíš se více snažit! Měl bys začít vydělávat na Only fans…“
Štamgasti se na sebe podívali a bylo jasné, že Marek zašel příliš daleko. Ale Znojemáci jsou lidé trpěliví a vědí, že pomsta se nesmí uspěchat. Domluvili se na nenápadném plánu: od jednoho dne nepřistála v Markově portmonce ani koruna dýška.
Bylo to geniálně jednoduché. Dědečkové si nadále objednávali svá obvyklá piva, panáky, grogy a někdy i smažený sýr s hranolkami a pravou znojemskou tatarkou. Platili ale přesně na korunu. Naproti tomu paní Božence, milé číšnici z protější směny, nechávali pěkná tučná dýška. „Tady máte, Boženko, kupte si něco hezkého. Děkujeme za vaši trpělivost!“ usmíval se třeba pan Okurka. „Vy jste naše zlatíčko, ne jako ten bubák z druhé směny“ – koketoval s ní pedagog ve výslužbě Hollan.
Marek si brzy začal všímat, že mu v kasičce chybí znatelná složka příjmů. Kde jsou dýška? Proč najednou jen holé účty? Nejprve se snažil situaci zachránit svými typickými radami. „Možná bychom mohli zdražit, aby si hospůdka vedla lépe. Chudší klientela se vymění za solventnější,“ nadhodil před majitelem. Ten však jen kroutil hlavou.
Navíc Marek za nedlouho zjistil, že kolegyně Boženka i skoro stokilová brigádnice Oxana mají tučná dýška. A on nic a nic. Jen občas nějaký popletený rakouský turista mu nechal pár drobných jako spropitné.
Štamgasti se jen usmívali pod vousy.
Po dvou měsících to Marek vzdal. Jednoho večera třískl zástěrou a rozloučil se větou: „Znojmo není pro mě,“ a odporoučel se do Prahy.
Jo žádný strom neroste do nebe, a to platí jak v politice, tak i v gastronomii.
(na základě pravdivé události, jména a názvy byly změněny)
