Článek
Stalo se to v brněnské Bille, což je místo, kde se normálně řeší jen to, jestli jsou banány v akci a zda má člověk u sebe věrnostní kartu. Tentokrát se však mezi regálem s jogurty a pokladnou otevřela trhlina v čase a z ní vykoukl duch matematiky a lehkého stařeckého šibalství.
Senior, muž s klidným pohledem někoho, koho už nerozhodí ani zdražení másla, položil na pás svůj skromný nákup. Rohlíky, mléko a cosi nehmotného – potřebu promluvit k vesmíru.
Když mu pokladní podávala účtenku, usmál se tím úsměvem, který značí, že věta už je rozhodnutá a není cesty zpět.
„Přeju vám hodně štěstí, zdraví a úspěšný vstup do druhé osminy tohoto století,“ pronesl slavnostně, jako by právě křtil novou epochu.
Pokladní zalapala po dechu
V jejích očích bylo vidět, jak se snaží přepnout z režimu EET do režimu dějiny lidstva. Druhá osmina? Století? Znamená to, že zestárla? Nebo že je ještě mladá, ale matematicky? Fronta ztichla.
I ten pán s třemi lahváči k snídani za ní přestal funět.
A pak, rychleji než bezkontaktní platba, zasáhla seniorka stojící za naším hrdinou. Žena drobná, avšak zjevně vycvičená dlouhým životem a školní docházkou v dobách, kdy se látka neprobírala, ale probírala důkladně.
„Pane,“ pravila suše, „vy jste v mládí taky dvakrát spočetl celýho Bělouna, že? “
Byla to věta přesná, konečná a neodvolatelná.
Běloun – posvátná sbírka úloh, která nerozlišovala pohlaví ani sociální původ a naučila celé generace, že svět se dá rozdělit na zadání, postup a výsledek, přičemž výsledek bývá často špatně.
Senior se lehce uklonil. Přiznal se beze slov. Ano, počítal. Možná jednou, možná dvakrát, možná i třikrát, protože měl rád čísla a svět, který se dal rozdělit na osminy. Pokladní se usmála. Napětí povolilo. Terminál zapípal.
Závěrečný účet
A já si uvědomil, že stáří není o zapomínání, ale o přesnosti. O tom, že si člověk pamatuje Bělouna, ale zapomene, že ne každý chce počítat století u pokladny. A že humor je někdy ta nejkratší cesta mezi generacemi.
Senior odešel. Pokladní vstoupila do další osminy dne.
A Billa zůstala stát na svém místě na Mendláku – o trochu moudřejší.
(autorský fejeton)
