Článek
Zbylo mi jedno dietní kilo, takové to, co se ráno ztratí, když si člověk oblékne tlustší svetr nebo si vezme do ruky Fialovy pohádky.
Nedávno jsem byl na jazzovém koncertu, který pořádal skvělý člověk, inženýr Jirka Švéda.
Kdo ho nezná, nechť lituje – je to typ člověka, který by i v CPZ dokázal uspořádat komorní večírek se swingem a bábovkou.
Koncert končil až po desáté večer, což je přesně ta hodina, kdy člověka přepadne touha sníst něco zakázaného, nejlépe teplého a cizokrajného , nejlépe s omáčkou a masa, která má více éček než Velká francouzská revoluce ideálů…
A tak jsem podlehl. V Brně na rohu, kde kdysi býval bufet s utopenci a pivem za osm, dnes svítí další barevná svatyně kebabového typu. Vešel jsem nebojácně a úspěšně (možná i trochu nemravně) dovnitř.
Představte si světlo tlumené, orientální dechovkovou tóninu z reproduktorů, a za pultem muž, který se představil jako Bc. Mustafa Ibrahim Dis., ale já mu tajně říkal *brněnský Aladin* – měl totiž pohled, kterým by rozmrazil i ledničku Calex z roku 1983.
Objednal jsem si skromně – pouze ten největší kebab s extra masem, extra omáčkou a dvojitou tortillou. Víte, i jihomoravský člověk má své slabosti. Chtěl jsem platit kartou, jako moderní (déle) mladý muž, který se ani v sobotu či úterý nebojí platebních technologií.
Mustafa se pousmál, mávl rukou, jako by chtěl odehnat mouchu nebo ČOIku, a pravil: „Radši hotově, kamaráde, lepší pro tebe.“
A tak jsem vytáhl inflací znehodnocenou bankovku s Boženkou. A když mi po několika vteřinách vydal Aladin zpět hrst mincí, nepočítal jsem je hned.
Nechtěl jsem vypadat podezřívavě – důvěra je přece základ soužití na které stojí EU a živobytí pana Zdechovského a slečny pirátky Gregorové.
Ale venku, pod lampou, kde světlo odhaluje víc než pravda v televizní debatě, jsem zjistil, že mi chybí dvacet korun. Matematik Zlatuška by hned dodal, že ty se neztratily, ale „přebývaly“ Bc. MUstafovi.
Stál jsem tam jako zrazený rytíř u brány kebabového hradu. Byl jsem přemožen. Ne Mustafou – ale sebou. Kdybych se držel zásady *večer se nejí*, byl bych ušetřil nejen dvacetikorunu, ale i výčitky, které mě trápily až do rána.
Dobře mi tak. Když večer mlsáš, přijdou „z nebes“ pokuty. A někdy mají podobu srolovaného chleba s masem a mínus dvacet korun v kapse.
Ale víte co? Bylo to dobrý. Skoro jako ten jazz u Jirky Š.
------------------
Ergo kladívko koho příspěvek bavil může zaslat drobný příspěvek (maximálně 9 korun českých ) na Institut Kebabového Medvědího Brněnského Venkova (IKMBV) - MBank 670100-2209170448/6210
(Pozor, pohov - i když je autorstvo z Brna, platba v Bitcoinech dočasně není možná) :D
