Článek
Když se opisuje s noblesou
Říká se, že kdo opisuje z jednoho zdroje, dopouští se plagiátu. Ale kdo opisuje ze dvou, tří a více, ten už píše diplomovou práci. Na první pohled to vypadá jako takový univerzitní vtip, co se traduje po chodbách fakulty spolu s historkami o tom, kdo prospal státnice a kdo naopak oklamal komisi brilantní frází, kterou si vypůjčil z Wikipedie.
Jenže, když se nad tím zamyslíte, je v tom kus životní pravdy. Plagiát je nebezpečný hlavně svou průhledností – opisujete od jednoho, bez fantazie a bez krytí. To je jako když se student přistihne, že má tahák napsaný propiskou na levé ruce, a tváří se, že jde o novou formu body artu.
Ale když si člověk poskládá kousíčky z více zdrojů, přidá špetku vlastní fantazie, trochu improvizace a šikovně promíchá – no, pak už se z toho stává…ano diplomka.
Diplomová práce tak vlastně není nic jiného než grandiózní koláž. Vezmete kousek teorie od profesora Nováka, pár definic od docentky Válkové , sem tam tabulku ze statistického úřadu, okořeníte to citací z australského článku, který stejně nikdo nikdy nepřečte, a nakonec to celé zalijete vlastní „kritickou reflexí“.
A voilà – akademické dílo je na světě!
Rozdíl mezi plagiátem a diplomkou je tedy hlavně v množství a v prezentaci. Jeden zdroj – to je drzost. Tři zdroje – to už vypadá jako výzkum.
A když se člověk odváží na deset a více, vznikne habilitační práce, která se pyšní titulem „originální příspěvek k vědě“. Ironií je, že čím více zdrojů člověk posbírá, tím méně si kdo všimne, že jeho vlastní příspěvek se scvrkl na pár vět v závěru.
Kdybychom se na to podívali přísně, celý život je vlastně taková diplomová práce. Každý den opisujeme kousky moudrostí od rodičů, něco od kolegů, trochu z médií, a nakonec to vydáváme za vlastní zkušenost.
A světe div se – funguje to. Nikdo nás za to nepeskuje, naopak nás chválí, jak jsme chytří.
Závěrem
Možná by se tedy mělo zavést nové pravidlo: plagiát je jen tehdy, když opisujete špatně. Pokud to uděláte dobře, říká se tomu inspirace, syntéza nebo – v lepším případě – věda. A vlastně, když se na to podívám kolem sebe, od parlamentních projevů po novinové komentáře, zdá se, že naše společnost je jeden velký diplomový seminář.
Jen ten závěrečný oponent zatím nepřišel.
