Článek
Moudrost. Slovo, které se dnes používá jen zřídka, jako by patřilo do knihoven zaprášených antických svazků.
Cicero, který ji nazval matkou všeho dobrého, měl přitom jasno. Bez ní by nebyla spravedlnost, protože spravedlivý rozsudek bez rozvahy je jen slepá rána.
Nebyla by ani statečnost, protože odvaha bez moudrosti se mění v nerozvážnost. A nebyla by ani laskavost, protože i ta musí být řízená rozumem, aby neupadla do směšné naivity.
Když se řekne moudrost, mnoho lidí si vybaví starce s dlouhým vousem, který sedí u kamen a rozdává životní rady. Jenže moudrost není věkem podmíněná.
Člověk může zestárnout, a přitom zůstat hloupý
Stejně tak může být mladý, ale díky schopnosti učit se z chyb svých i cizích může mít větší moudrost než šedovlasý pamětník. Cicero to vystihl: moudrost není jen poznání, ale schopnost poznání využít.
V dnešní době se nám zdá, že moudrost ustupuje do pozadí. Máme moře informací, ale zůstáváme na mělčině vědomostí. Sociální sítě nás krmí fakty i polopravdami, ale schopnost rozlišovat, co je hodnotné a co je jen šum, je čím dál vzácnější. Místo aby byla moudrost matkou, vládne spíš její vzdálená příbuzná – rychlá reakce, často bezmyšlenkovitá a neodpovědná.
Moudrost se projevuje i v politice. Rozumný politik ví, že nevládne jen pro dnešek, ale také pro zítřek. Ten méně moudrý rozdává sliby, jako by byly drobné v kapse, a doufá, že voliči si nevzpomenou. Jenže právě moudrost by měla být základním kritériem při výběru lídrů – a přesto se často rozhodujeme podle emocí. Výsledkem jsou pak vlády, které připomínají děti hrající si se sirkami.
Ciceronovo poselství nás učí, že moudrost není luxus, ale nutnost.
Je to kompas, bez kterého bloudíme. Když chybí moudrost v rodině, vztahy se rozpadají. Když chybí ve společnosti, vznikají konflikty. A když chybí v člověku samotném, promrhá život v honbě za tím, co se jen zdá být dobré.
Závěrem
Možná bychom měli začít znovu u základů. Učit děti, že chytrost nestačí, že vzdělání bez pokory může být nebezpečné. Že skutečná moudrost není v tom, mít pravdu, ale vědět, kdy ustoupit. Že není v tom, co všechno si mohu dovolit, ale v tom, co dokážu ovládnout sám v sobě.
Protože jestli je matkou všeho dobrého moudrost, pak je její nepřítomnost jistě otcem všeho zlého. A na to bychom neměli zapomínat.
