Článek
Jenže pak mi dochází, že dotyčná paní to asi myslí vážně.
Možná je to ten typ člověka, co ještě pořád věří pohádkám. Pohádkám, že Fialova vláda nám přinesla stabilitu a prosperitu, že Jureček hlídá rodiny jako vlastní kuřata na dvoře. Prostě, že se máme tak dobře, že nám „celý svět závidí“.
Ano, slyšíte správně, milé čtenářstvo – závidí nám, že si za průměrnou mzdu můžeme pronajmout záchodovou buňku s oknem do světlíku. A k tomu ještě platit poplatek za „komunitní hipsterskou atmosféru domu“.
Ergo kladívko, žijeme v zemi, kde se nájemné už dávno odtrhlo od reality jako balónky na prvomájovém průvodu. Politici nám tvrdí, že statistiky dokazují blahobyt, a my si jen říkáme, jestli ty statistiky náhodou nepsali ti samí lidé, kteří kdysi tvrdili, že „žádná inflace není, to se vám jen zdá, drahota je pocitová“.
Tak kde to jsme?
V zemi, kde dvacet tisíc měsíčně nestačí na garsonku v Brně či v Blansku, ale premiér Fiala nás chlácholí, že všechno je pod kontrolou. V zemi, kde ministr práce Jureček vykládá o „sociální citlivosti“, zatímco realita je taková, že za cenu nájmu v Brně byste měli menší zámek v Polsku i s jezírkem a s Jožinem z Bažin.
V zemi, kde když se někdo odváží hledat bydlení pod dvacet tisíc, působí jako naivní snílek, co se probudil z kómatu po covidu a myslí si, že žijeme v roce 2005.
A to všechno se děje v časech, kdy – pozor – tu prý není žádný rozvrat. Kdyby tu vládl Babiš nebo Okamura, tak bych chápal, že lidé píšou zoufalé inzeráty a doufají v zázrak. Ale tady? Tady přece máme premiéra, kterého obdivuje Evropa. Tady se přece podle oficiální rétoriky žije jak v pohádce.
Inu, pohádce pro děti – a hororu pro dospělé.
Závěrem
Milá inzerentko, přeji vám pevné nervy. Za dvacet tisíc seženete maximálně stanové místo u Svratky, pokud vám někdo nebude účtovat zvlášť i přirážku za výhled na vodu. Anebo se obrátíte na vládu. Třeba pan ministr Jurečka zvedne oči od svých tabulek a poradí vám z traktoru: „Najděte si druhý job, případně třetí, a ono to vyjde.“
Protože přece – kdo dnes nemá na nájem, ten je líný. To říkala i paní Pekarová-Adamová.
A kdo se odváží čekat, že by bydlení mělo být dostupné i pod dvacet tisíc? Ten je buď snílek, nebo rebel.
Anebo – jak by řekl prezident generál Petr Pavel – člověk, který prostě ještě nepochopil základní pravidla kapitalismu.
