Článek
V tom si všimne, že na něj opodál nadšeně mává půvabná blondýna a mile se usmívá. Rendovi se zatají dech. Cožpak by se zrovna k němu hlásila taková kočka? Navíc v Brně, největším městě republiky, jelikož Praha je jak známo přece kraj.
S pocitem muže, který se snad právě stane hrdinou románového příběhu, se k ní pomalu přibližuje.
Snaží se o nenucený úsměv, ale v duchu usilovně listuje archivem svých známostí, kámošek i náhodných setkání. Nic.
Nic, co by mu ji pomohlo zařadit. A tak, s jistou opatrností, ale i zvědavostí, pronese: „Pardon, ale my dva se známe?“
Blondýna se pousměje ještě více a s lehkou nejistotou v hlase odpovídá: „Možná se pletu, ale myslela jsem, že vy nejspíš budete otec jednoho z mých dětí.“
Rendovi se zatemní před očima. Jakoby v hlavě slyšel zpomalující se tlukot vlastního srdce a v duchu si začne zoufale listovat záznamy své minulosti. Přiznejme si - život nevedl vždycky jako anděl. A ten jeden večer, kdysi dávno na jaře v listopadu… Ano, tehdy, kdy byla oslava, hodně tichého vína a on se probudil s mlhavou vzpomínkou na jakousi prasatou blondýnku!
Jestliže doteď hledal v hlavě archiv, teď se mu před očima promítá rovnou detektivní thriller s nádechem hororu.
Co teď? Omluvit se? Přiznat se? Utéct? Zmizet nenápadně jako lidovecký poslanec ze schůze?
Pak si však všimne, že blondýnčin výraz se mění. Ze zmateného se stává zděšený. Nakonec se chytne za ústa a vykoktá: „Ne, ne… Promiňte! Vy jste jen tatínek jednoho z žáků v mé třídě… Jsem jeho třídní učitelka!“
Štastný konec
Rendovi se vrátí barva do obličeje a cítí, jak se mu podlamují kolena. Zaplaťpánbůh! Kdyžby však mohl, nejraději by se propadl mezi regály s mléčnými výrobky v akci.
A zatímco se snaží znovu popadnout dech, v košíku ho upoutají ty nešťastné pralinky. Inu, život je hořkosladký. Stejně jako čokoláda z Beneluxu…
