Článek
Jednoho slunečného odpoledne, kdy se vinice jižní Moravy blyštěly jako zlaté poklady pod modrým nebem a vzduch voněl meruňkami, se jihomoravský hejtman vydal na služební cestu.
Kraj, který s hrdostí reprezentuje, byl a je přirozeně ten nejkrásnější v celé České republice, možná i ve střední Evropě. Vždyť kdo rozumný by mohl popřít, že ten mírný zvlněný terén, kde se křivolaké uličky vinou mezi malebnými domky a kde víno teče stejně hojně jako dobrá nálada, je klenotem celé země?
A zdejší domorodí lidé – ti jsou nejen hodní a pracovití, ale také nevídaně srdeční a přívětiví, což se nezřídka odráželo i v činech jejich samosprávných vůdců.
A tak, jak si hejtman seriózně vykračoval ulicemi jednoho z malých jihomoravských měst, soustředěně přemýšlel nad dalším rozvojem regionu, který byl jeho srdeční záležitostí.
Jenže náhle, uprostřed těchto důležitých úvah, jeho pozornost upoutal jemný, ale naléhavý zvuk: Mňau…
Zastavil se, nejprve váhal, zda to nebyla jen náhlá halucinace způsobená přemírou starostí. Mňau! ozvalo se znovu. Tentokrát jasněji a jakoby beznadějně.
Hejtman se rozhlédl a tam, ve stínu staré lavičky u kašny, spatřil malé koťátko. Bezradné, opuštěné, a s výrazem, před kterým by roztál i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Okamžitě se přestal zabývat svými politickými povinnostmi. Pro Moraváka přece není větší úkol než pomoci němé (či spíše mňoukací) tváři, která tolik potřebuje soucit.
Neotálel, přistoupil k tomu malému chlupáči, opatrně ho vzal do náruče, a koťátko se na něj podívalo s takovým vděkem, jaký snad ani volič při volbách nikdy nepociťoval.
Hejtman přemýšlel, co dál. Jeho denní plán byl plný schůzek a jednání, ale tohle bylo naléhavější než jakýkoliv rozpočet. Když si tak třímalo tohle bezbranné stvoření v rukách, vzpomněl si, že nedaleko je kočičí kavárna, o které jednou slyšel od svých známých. Co by to bylo za správce nejkrásnějšího kraje, kdyby se nepostaral?
A tak neváhal. Sedl do elektro-auta, koťátko pečlivě uložené na sedadle spolujezdce, a vyrazil do kavárny. Tam ho uvítali s otevřenou náručí. Taková vzácná návštěva z krajského úřadu.
Koťátko, stále ještě nejisté, bylo po chvíli obklopeno dalšími svými kočičími druhy a okamžitě našlo své místo mezi škrabadly, pelíšky a mísami plnými dobrot.
Bylo to, jako by mu jihomoravský hejtman nejen zachránil život, ale rovnou mu dopřál ten nejlepší možný kočičí domov.
Moravské dobré srdce
Když se hejtman s kočičími kavárníky loučil, jeho srdce bylo naplněné radostí. Ano, i nadále musel řešit krajské záležitosti, problémy dopravy, výstavbu nových cyklostezek nebo rozpočet pro příští rok.
Nicméně ten pocit, že pomohl malému tvorečkovi, ho hřál u jihomoravského srdce. A možná, když pak večer seděl s přáteli u sklenky vína, které tak hrdě reprezentovalo jeho kraj, uvědomil si, že právě tahle neplánovaná záchrana byla tím nejlepším činem dne a možná i týdne.
Na Jižní Moravě přece nejde jen o krásu krajiny nebo bohatou úrodu. Jde o lidi – ať už jsou to pracovití vinaři, hodní sousedé, nebo malá koťátka, která občas potřebují záchranu od někoho, kdo má srdce na správném místě.
---------------------------------
(Psáno na základě vyprávění M.D., pracovnice jihomoravského krajského úřadu, proběhlo samozřejmě mimo její i autorovu pracovní dobu.)
