Článek
Jenže v překladu do obyčejné češtiny to znamená jediné: pokud vládní koalice prohraje volby, většina voličů se automaticky stává podezřelou z kolaborace.Ano, vy, já, sousedka z druhého patra a pan Novák, co chodí se psem do parku – všichni bychom najednou byli kolaboranti. A to už zavání diagnózou, ne politikou.
Je to trochu jako říct: „Kdo nevolí Spolu, volí Putina.“ To není politická soutěž, to je vydírání v přímém přenosu. Přesně ten typ logiky, kdy z libovolného nesouhlasu vzniká zrada národa.
V takové logice pak není rozdíl mezi člověkem, který si myslí, že vláda špatně hospodaří, a tím, kdo skutečně bere instrukce z Moskvy. Oba jsou hozeni do jednoho pytle a nadepsáni nápisem „kolaboranti“.
Jenže historie nás učí, že kolaborantů nikdy nebyla a není většina. Většina je spíš ten dav, který chce přežít, zaplatit složenky a mít v lednici aspoň jogurt. Chce mít z čeho zaplatit zubaře a brýle pro své děti.
Kolaborant je vždycky menšina, která cíleně slouží cizí moci. Když ale premiér začne veřejně naznačovat, že většina občanů by klidně mohla být tou pátou kolonou, otevírá dveře do hodně nebezpečného sklepa. V tom sklepě je vlhko, tma a visí tam cedulka „Společenský rozkol – vstup na vlastní nebezpečí“.
A teď si představme, že opozice vyhraje. Co z toho plyne?
Že Fialova koalice musí odejít, protože občané zradili. Naše země, aspoň dle popleteného Fialy, padla do rukou kolaborantů? A co pak? Postaví se na Václavák tribunál, kde se budou lidé kát za to, že volili špatně?
Tady se ukazuje kouzlo (i bída) politického marketingu: když rekordně zdraží energie a chleba, nabídne se ideologický bič. Namísto racionální debaty o drahém bydlení, daních či důchodech se rozdávají nálepky „kolaborant“.
Lidé mají pocit, že jde o cosi většího než jen o ceny másla – jde přece o samotnou budoucnost republiky! A kdo by chtěl být na té špatné straně dějin?
Jenže s takovou rétorikou se politika mění v divadlo, kde se nehraje o programy, ale o to, kdo koho označí za zrádce. A v tom divadelním kusu už nezáleží na tom, zda vláda skutečně spravuje stát dobře. Stačí ukázat prstem a vykřiknout „kolaborant!“. Je to levné, efektní a hlavně bez odpovědnosti.
Nakonec zůstává nepříjemná otázka: opravdu si český premiér myslí, že když občané svobodně zvolí někoho jiného, automaticky tím kolaborují?
Vláda, která naznačuje, že vlastní občané jsou „nepřátelé“, prohrála dávno předtím, než se vhodily první lístky do uren. A ne s Ruskem. Prohrála sama se sebou.
