Článek
Mám docela štěstí na příběhy a trapasy.
Jeden takový jsem včera zaslechl na Vaňkovce, konkrétně v kabince vedle.
Vsuvka pro mimobrněnské: OC Vaňkovka je vyhlášené nákupní centrum v moravské metropoli. Shoda jmen s dnešní brněnskou primátorkou za ODS je náhodná, ostatně jmenovalo se to tam i před primátorčiným příchodem na magistrát.
Šel jsem si koupit něco na sebe. Po Vánocích, znáte to – trochu se zapomenete u vánočního cukroví a salátu s majonézou, trochu uberete na běhání.
Co naplat, musí to být volnější střih. Stojím si tedy v kabince, natahuji tričko, které má být XXL, ale nějak podezřele táhne, a najednou slyším mužský hlas z vedlejší kabinky.
„Ten modrý ti slušel víc. A taky možná o jednu větší velikost po těch Vánocích?“
Na chvíli se rozhostilo ticho. Myslel jsem, že to paní rozdýchává, ale spíš přemýšlela, jak to udělat, aby vražda vypadala jako nehoda.
„To si ze mě děláš srandu?“ ozvalo se nakonec naštvaně.
„Ne, jen chci, abys vypadala co nejlíp, miláčku,“ pokračoval pán, evidentně nerozpoznávající přicházející bouři. „Víš, tohle na tebe už není úplně ideální.“
A v ten moment jsem čekal ránu. Náraz, výkřik, možná zvuk těžkého předmětu dopadajícího na pánovu hlavu. Místo toho jsem slyšel jenom tichou nadávku a dodatek proceděný skrze sevřené zuby: „Proč já bláhová tě s sebou vlastně brala na nákupy? Kloudnýho názoru se od tebe člověk nedočká! “
Když jsem odcházel z kabinky, koutkem oka jsem zahlédl onu dvojici. Paní naštvaná, pán s provinilým úsměvem. Prozatím žádné zohavené torzo mužského těla. Jen lehce dusná atmosféra a vědomí, že tento nákup si budou oba chvilku pamatovat.
Nicméně pro jistotu, kdyby Policie ČR ve Vaňkovce našla v kabince mužské torzo, jsem připraven svědčit. Pravda je totiž taková, že ženy rády odpouštějí, ale nikdy nezapomínají.
P. S. Milí pánové, pokud jste si právě řekli, že být upřímný je správné, máte pravdu. Ale pamatujte: správné načasování je dar. A v kabince na Vaňkovce by vám mlčení mohlo zachránit i život.
