Článek
Brněnský právník Ondra, docela starý a plešatý mládenec, se rozhodl, že konečně udělá něco se stavem svého poměrně luxusního panelákového bytu v Brně-Bystrci, kousek od přehrady. Kde žije mj. pan J. Kájínek, sumec Jindra, korvetní kapitán Ruda a řada jiných lokálních celebrit.
Po dlouhých letech, kdy se na jeho kancelářském stole, v kuchyni, v koupelně i ložnici hromadily nejen právní spisy, ale i poházené oblečení, prázdné hrnky, pánvičky, láhve, tenisové rakety, psí chlupy, mrtvá morčata na útěku a i nějaký ten drobeček, rozhodl se rázně: Objedná si doopravskou paní na úklid.
Co na tom, že naposledy uklízel sám někdy, když se dělila federace. S klidem Miloše Zemana otevřel seznam nabídek služeb a našel inzerát, který vypadal jako zachránce jeho bytové džungle.
„To je ono,“ pomyslel si Ondra. „Zkušená, spolehlivá, flexibilní. Přesně to, co hledám!“ Zavolal a dohodl si termín návštěvy. Těšil se na zázrak – přeci jen byl přesvědčen, že pořádek dělá přátele a že jeho pracovní výkon i osobní život by mohl s čistým bytem konečně dostat nový kvalitnější rozměr.
Nečekaný obrat
Den D (resp. den Ú - jako úklid) nadešel. Paní na úklid, která mu slíbila, že „uklidí kdekoliv a cokoliv“, zazvonila nebojácně u dveří právníkova bytu. Ondra jí otevřel s nadějí v očích a gestem ruky ji pozval dovnitř. A pak to přišlo.
Paní se zarazila hned v předsíni Ondrova bytu, kde se místo botníku volně povalovaly různé páry i ne-páry bot, mezi nimi dámské trenýrky a pánské kalHOTky (vlastně naopak), některé z nich v docela neidentifikovatelném a nelichotivém stavu.
Uklízečka se podívala doprava do jeho jediné kuchyně, kde se na lince skvěly nesmyté hrnce, sporák ukrýval nevyčištěnou historii posledních minimálně dvou týdnů a kávové a (ne)vinné skvrny na stole už dávno rezignovaly na své vyčištění.
Na levé straně jí do očí uhodil obývák, kde se na gauči kupily ponožky, pánvičky, želvičky, časopisy právnické i lechtivé, staré papíry, obaly od čokolád a tvarůžků, a sem tam nějaký polštář, kloktadlo a dýmka.
Paní se pomalu otočila zpátky k Ondrovi, který stál vedle ní - „Pane,“ řekla klidným, ale nekompromisním hlasem, „…tady to nejdřív musíte uklidit sám. Takový nepořádek já uklízet opravdu nebudu.“
Uklízej, ale zůstaň člověkem
Ondra ztuhl. Uklidit si sám? Vždyť si ji chtěl najmout právě proto, aby tohle dělat nemusel!
Byl koneckonců právníkem, aby musel ještě řešit nepořádek a uklízet jako nějaká prachsprostá uklízečka. Nechtěl tomu uvěřit. Nebyl to vážně on, kdo by si chtěl něco vážnějšího začínat s úklidem.
Byl přeci odborník na paragrafy a judikaturu, nikoli na mop a kbelík.
Paní uklízečka v šedé kápy a teplákách Adidas ale měla více než jasno.
„Podívejte mladej, teda již dlouho mladej“ pokračovala, když viděla Ondrův šok, „já vám ráda pomůžu, ale tohle je na generální úklid, a než se k němu dostaneme, musíte si udělat pořádek. Tohle není práce pro jednoho, je to mise pro několik pracovitých Ukrajinek na několik dní. Doporučuji začít tady v předsíni, pak se můžeme bavit dál.“
Ondra sklopil oči a pochopil, že tady se žádná kouzla konat nebudou. Nebyla to jeho schopnost řešit složité právní kauzy, která by ho zachránila před horou prádla.
A paní? Ta byla profesionálka, ale ne zázrak.
„Vrátím se, až si to tu trochu (více) uklidíte…“ zahromovala uklízečka ve dveřích…
Ondra zůstal s pusou a peněženkou dokořán.
Nic se uklízet nebude!! Ondřej zakřičel jako šavlozubý tygr.
Když se mu za 14 dnů ozvala uklízecí agentura s dotazem, zda má ještě zájem o úklid a zda již optimalizoval své obydlí - tak jen mávl rukou a zamumlal si latinsky - Raději budu žít s drakem a ďáblem, než bych začal sám uklízet, tůdle nůdle…a již mi laskavě nevolejte, holoto!
