Článek
Občanský zákoník neřeší pouze výživné na dítě.
Pamatuje také na situaci, kdy žena není provdána za otce dítěte. Právě tomu se věnuje § 920 občanského zákoníku, který bývá v praxi poměrně často opomíjen.
Základní pravidlo je jednoduché. Není-li matka dítěte provdána za jeho otce, je otec povinen poskytovat matce výživu po dobu dvou let od narození dítěte. Vedle toho jí musí v přiměřeném rozsahu přispět na náklady spojené s těhotenstvím a porodem.
Málokdo ví, že povinnost uhradit náklady spojené s těhotenstvím a porodem může vzniknout i tehdy, pokud se dítě nenarodí živé. Zákon zde chrání ženu, která náklady vynaložila, přičemž rozhodující je, že otcovství dotyčného muže je pravděpodobné.
Významnou ochranu poskytuje zákon i ještě před narozením dítěte. Na návrh těhotné ženy může soud uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebné částky poskytl předem. To se týká jak příspěvku na výživu matky a nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, tak i prostředků na zajištění výživy dítěte po dobu odpovídající mateřské dovolené.
Pozornost si zaslouží i jedno důležité pravidlo, které bývá často přehlíženo. Nárok na výživné neprovdané matky i na příspěvek na náklady spojené s těhotenstvím a porodem lze soudně přiznat pouze do dvou let od narození dítěte. Tato dvouletá lhůta má povahu prekluzivní (propadné) lhůty. To znamená, že po jejím uplynutí právo zaniká a soud je již nemůže přiznat, a to ani zpětně. Matka proto musí svůj nárok uplatnit u soudu nejpozději do dne, kdy dítě dovrší dva roky věku.
Toto časové omezení není samoúčelné. Zákonodárce jím sledoval snahu rychle a definitivně upravit poměry mezi rodiči v citlivém období po narození dítěte. Současně vychází z předpokladu, že po uplynutí dvou let se zpravidla zvyšuje možnost matky zajistit si vlastní příjem, například návratem do zaměstnání nebo jinou výdělečnou činností.
Je třeba zdůraznit, že nejde o „sankci“ vůči otci dítěte, ale o zákonný nástroj ochrany matky a novorozeného dítěte v citlivém životním období. Smyslem právní úpravy je zajistit, aby žena nezůstala bez prostředků právě tehdy, kdy je její možnost výdělku zpravidla významně omezena.
Praxe ukazuje, že o existenci těchto nároků řada žen vůbec neví. Přitom mohou představovat významnou pomoc při překlenutí období těhotenství a prvních měsíců po narození dítěte. Stejně důležité je však vědět, že zákon stanoví poměrně přísnou lhůtu pro jejich uplatnění.
Právo totiž nemá řešit jen spory. Má také předcházet sociálním problémům a poskytovat ochranu tam, kde je jí nejvíce zapotřebí. Ustanovení § 920 občanského zákoníku je dobrým příkladem právě takové preventivní a sociální funkce soukromého práva.
Prameny:
Občanský zákoník
www.zakonyprolidi.cz
Melzer, Tégl a kol.: Občanský zákoník. Velký komentář. Praha: Leges, 2018 – Komentář k § 920 občanského zákoníku.
