Článek
O kuřatech a lidech (2015) – recenze
Dánský režisér a scenárista Anders Thomas Jensen, mistr černého humoru a absurdních point, se ve snímku O kuřatech a lidech pustil do jednoho z nejodvážnějších experimentů své kariéry.
Na první pohled jde o rodinné drama – bratři Gabriel a Elias se po smrti otce dozvídají, že byli adoptováni, a vydávají se hledat svého biologického rodiče. Jenže Jensen se nespokojí s banálním hledáním identity. Místo toho rozehrává groteskní a znepokojivou podívanou, která se neštítí ničeho.
Elias, v podání Madse Mikkelsena, je chorobně impulzivní a zoufale frustrovaný muž, zatímco jeho bratr Gabriel (David Dencik) se snaží působit jako racionální protiváha. Když však dorazí na odlehlý ostrov, kde žijí další nevlastní bratři, ocitají se v prostředí, které je všechno jen ne normální.
Místo harmonické rodiny čeká na diváka sbírka groteskních bytostí, násilníků a výplodů podivných genetických experimentů. Vycpaný bobr na invalidním vozíku, slepice s kopyty nebo nečekané badmintonové zápasy uprostřed tragických scén – to všechno vytváří bizarní směs, v níž smích často střídá odpor.
Jensen přitom není laciný provokatér. Jeho film, jakkoli na hranici vkusu, klade vážné otázky: kde končí lidskost a začíná zrůdnost? Co vlastně tvoří rodinu – krev, soucit, nebo jen nutnost přežít? Nechuť, kterou ve vás probudí, je zároveň klíčem k zamyšlení nad tím, jak křehké a relativní tyto hodnoty jsou.
Herecké výkony jsou, jak by napsal Kamil Filla, dechberoucí.
Mads Mikkelsen se nebojí jít do krajnosti a s naprostou vážností ztvárňuje postavu, která balancuje mezi směšností a tragédií. David Dencik mu dává dokonalý protipól – v jeho očích se odráží fascinace, odpor i touha po smíření. Společně drží film pohromadě, i když se kolem nich odehrává naprostý chaos.
Která scéna mne nejvíce pobavila a zaujala? Skeč kterak zavřou bratry na noc do spíže plné sýrů. A pak scénka v dánské ostrovní školce (do které chodí jen dvě děti), kam se jde jeden z mutantních bratrů ucházet o místo.
O kuřatech a lidech je film, který se nedá zapomenout. Zneklidňuje, pobuřuje a nutí k úsměvu ve chvílích, kdy by se divák nejraději odvrátil.
Není to snímek pro každého – ti, kdo očekávají uhlazenou zábavu, nejspíš odejdou znechuceni. Ale kdo se odváží vydržet, objeví tragikomickou grotesku, která dokáže být stejně fascinující jako těžko stravitelná.
Verdikt: Kritický medvěd dává 77,77 % – odvážný a šokující zážitek, nic pro slečinky z Prahy nebo Liberce.
