Článek
V poslední době se čím dál častěji setkáváme s tím, že politici (hlavně ti vládní) – místo toho, aby řešili reálné problémy občanů – vystupují jako samozvaní kazatelé a filozofové. Morálními proslovy se snaží zakrýt vlastní neschopnost řešit to nejzákladnější: aby lidé měli práci, která je uživí, důstojné bydlení, dostupnou zdravotní péči a jistotu ve stáří. Místo konkrétních činů slyšíme abstraktní řeči o hodnotách, evropské identitě, udržitelnosti nebo globálním dobru.
Ale lidé potřebují v první řadě dobře žít – tady a teď.
Od slov k činům
Politika nemá být filozofický seminář ani etická laboratoř. Politik je správce věcí veřejných, ne učitel mravů. Jeho úkolem není občanům říkat, jak mají žít, ale vytvořit takové podmínky, aby mohli žít důstojně a podle svého.
Místo přednášek o „správných hodnotách“ by měli politici raději řešit, proč je v některých regionech třetina obyvatel v exekuci, proč mladé rodiny nedosáhnou na bydlení a proč senioři často volí mezi teplem a jídlem.
Morálka se ukazuje činy, ne slovy
Ergo kladívko, morální autoritu si politik nevybuduje tím, že bude kázat z pódia o rovnosti, lidských právech nebo klimatické odpovědnosti – ale tím, že zajistí férové podmínky pro všechny. A to neznamená rozdávat hesla, ale pracovat na tom, aby lidé měli práci, která je uživí bez toho, že by museli brát dvě směny. Aby zdravotní péče nebyla luxus, ale dostupné právo. Aby si lidé mohli být jisti, že se jim stát ve stáří neobrátí zády.
Lidé nechtějí kazatele. Chtějí správce.
Milá vládo, obyčejní lidé nepotřebují, aby jim premiér nebo ministr financí říkal, co si mají myslet nebo co je správné. Chtějí, aby ten samý ministr dokázal zkrotit inflaci, zlevnit potraviny a zajistit stabilní důchody. Pokud stát neplní tuto základní funkci, nemá žádné právo někoho poučovat o morálce.
Až budou naplněny základní potřeby, pak se můžeme bavit o filozofii
Ne že by morální a filozofické otázky nebyly důležité – jsou. Ale přicházejí až poté, co má člověk naplněny základní potřeby. Hladový, nemocný nebo bezdomovec nepotřebuje slyšet přednášku o hodnotách. Potřebuje najíst, vyléčit a střechu nad hlavou. Až pak může filozofovat.
Je na čase, aby si politici připomněli, že nejsou žádní proroci, ani mravokárci. Jsou zástupci lidu. Lidé je nevolí proto, aby poslouchali jejich vize o morálním vesmíru, ale proto, aby zařídili, že se bude dát v této zemi důstojně žít.
Pokud tohle politici nechápou, ať jdou filozofovat jinam – a přenechají správu země těm, kteří ví, že spravedlnost začíná u plné lednice, teplého domova a jistoty, že zítra bude líp.
