Článek
Jde o evergreen, nechci lacině psát, že to je problém výhradně této pravostředové vlády. Politologové mne možná opraví, že to vlastně ani žádná pravicová či pravostředová vláda reálně není, to však nyní není podstatné.
Co však po čertech podstatné jest, že zatímco chudáci rodiče točí videa a doufají v sílu sdílení na sociálních sítích, ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny si připisuje ke svému už tak nadstandardnímu platu milionové odměny.
Zdeněk Kabátek, šéf největší zdravotní pojišťovny, pobírá základní plat 355 tisíc korun měsíčně – víc než premiér nebo ministr zdravotnictví. Loni k tomu obdržel „odměnu“ přes dva miliony. Tedy dalších zhruba 177 tisíc měsíčně. V soukromé firmě by šlo o věc mezi manažerem a akcionáři. Jenže VZP je veřejná instituce. A zde už se musíme ptát: Za co konkrétně takto štědrý bonus?
Bylo to za reformu zdravotnictví? Za záchranu životů? Nebo jen proto, že „systém tak funguje“? Ano, funguje. Ale pro ty nahoře. Pro nemocné pacienty – ať už dospělé, nebo děti – pouze v případě, že jejich příběh rozpláče dostatek lidí.
Když totiž dojde na drahé léky, přichází obvyklý úřednický slovník: „není úhradový rámec“, „nejde o indikaci“ nebo „pojišťovna nemá kompetenci“.
A tak se rozbíhá moderní forma prosebné modlitby: veřejná sbírka. Ve státě 21. století by ale přístup ke zdravotní péči snad neměl záviset na tom, kolik lajků posbíráte na Facebooku.
Mezitím se VZP chlubí stabilním hospodařením. Jenže stabilita systému znamená něco jiného pro pacienty a něco jiného pro management. Zatímco nemocnému dítěti není hrazen život zachraňující lék, vedení si stabilně vyplácí bonusy. To už opravdu není otázka závisti, ale morálky.
Veřejné zdravotnictví má být nástrojem solidarity, ne výplatní páskou pro elity. Pakliže náš stát tvrdí, že nemá na léčbu nevinných dětí, nemá mít ani na luxusní odměny. Může se pak někdo divit, že lidé mají pocit dvojího metru? Že člověk, který vstává každý den ve čtyři ráno do fabriky, vidí systémový výsměch? A že na jedné straně čte o odměnách ve vedení, a na druhé o desetimilionových machinacích ve velkých nemocnicích – viz nedávno například FN Motol?
Peníze ve zdravotnictví evidentně jsou – jen se k pacientům nedostanou. A místo aby stát své slabé chránil, nechává je v rukou algoritmů a emocí. Sbírky suplují to, co by mělo být v sociálním státě samozřejmostí. A to už není ani dočasné selhání – to je trvalý stav.
Satirik by řekl, že v českém zdravotnictví zázraky opravdu existují. Jen ne v nemocnicích. Ale v kancelářích pojišťoven a managementu velkých nemocnic. A možná právě proto letos tolik lidí řekne u voleb prosté: stačilo!
-----------------------
(modifikovaně psáno pro deník Právo)
