Článek
Kde se vzal ten bublinkový svět?
Jsou věci, které se s časem mění nepostřehnutelně – jako když si jednoho dne uvědomíte, že rohlíky chutnají jinak, než když jste byli malí. A pak jsou věci, které změnu rovnou bouchly do obličeje – třeba jako pivo.
Ne cenou, to bychom se nedoplatili, ale chutí. Přesněji – tím, jak je teď pivo napěchované bublinkami skoro jako minerálka.
Kdysi, tedy před listopadem 1989, bylo pivo tlačené vzduchem. Žádné plynové bomby, žádné CO₂ kartridže, žádné super-chlazené pivní věže z Itálie. Řečeno v nadsázce.
Prostě pípa, kompresor, sud – a pivo, které mělo jemnou chuť a pěnu, co se nerozpadla dřív, než jste došli od výčepu ke stolu.
Panečku, to byla jiná konzistence, i jiná zkušenost.
Pivo jako skutečný nápoj – ne jako dnešní sodovka.
Dnešní piva mají často chuť „sterilně uhlíkatou“. Pěna jak z reklamy, ale přechmelená, přeplynovaná, v puse vám exploduje jako šumák v čaji.
Mnohdy je to esteticky pěkné, ale když hledáte ten známý retro zážitek z putyky u nádraží, kde se točilo s láskou a mírně nakyslé pivo mělo duši, zůstane vám po dnešním zážitku jen nostalgie. A možná i nafouknuté břicho.
To není žádná staromilská vzpoura. Neříkám, že dřív bylo všechno lepší – byť pětikačka za pivo zní jako z jiného vesmíru.
Ergo kladívko, ten rozdíl „vzduchové“ versus „plynové“ pivo je reálný.
Kdo pamatuje, ten ví. Kdo ne, možná si to ani neumí představit. Bylo to jiné i v tom, že hospodský byl pánem svého výčepu, a ne prodlouženou rukou pivovarského marketingu. Naléval, jak cítil. Ne tak, jak to stálo v manuálu od značky, co mu platí vývěsní štít.
A co je vůbec nejzajímavější – tehdejší pivo nebylo tolik o bublinkách, ale o atmosféře. Když se sešla parta štamgastů, v rohu hrálo rádio a nad stolem visel kalendář se statnou děvčicou či polooblečeným jelenem (vlastně naopak, už z toho horka docela blbnu), bylo vlastně jedno, jestli bylo pivo zlaté nebo měděné – hlavně že šlo dolů „jak voda z vodovodu“ a neškrábalo v krku jako perlivý cider.
Závěrečný od pípy hlas
Dnes máme pivo všech stylů, barev a názvů – ležáky, IPA, APA, IPL, BFLMPSVZ, KDU-ČSL (co to zase motám) ejly, soury, stouty…
Jen to obyčejné, nepřebublinkované, lehce zakalené, tichounké pivo, které nepotřebovalo být ničím jiným než pivem za rozumnou cenu, to už aby člověk hledal mikroskopem.
A když ho náhodou někde člověk najde, je to jako přivonět k domovu, kde se ještě netočí svět na bublinkách, ale na lidech.
Tak na zdraví – a bez (zbytečného nadměrného) plynu, prosím!
