Hlavní obsah
Názory a úvahy

Politická amnézie je nakažlivá. A otázka „Kde jste byli, když…?“ ji umí nepříjemně léčit

Foto: Pixabay.com,

Česká politika trpí zvláštní chorobou. Říká se jí selektivní paměť. Její příznaky jsou dobře známé. To, co bylo před třemi lety skandální, je dnes zapomenuto.

Článek

Co včera politici hájili, dnes popírají. A kdo léta mlčel, najednou vystupuje jako hlas svědomí národa.

Právě proto některé politiky tak rozčiluje jednoduchá otázka: „Kde jste byli, když…?“

Není to totiž žádná sprostá nadávka. Je to připomínka minulosti. A minulost bývá v politice někdy tím největším protivníkem.

Každý politik má právo změnit názor. Nikdo není neomylný. Ale pokud dnes někdo rozdává lekce z morálky nebo státnictví, měl by být připraven vysvětlit, co dělal v době, kdy se rozhodovalo o stejných problémech. Mlčel? Hlasoval opačně? Nebo tehdy problém jednoduše neviděl?

To nejsou podpásové otázky. To je naprosto legitimní součást veřejné kontroly.

Někteří komentátoři se tváří, že připomínání minulosti je nefér. Jenže právě naopak. Nefér je tvářit se, že historie začala minulý týden. Voliči nejsou zlaté rybičky s pamětí několika vteřin. Nebo by alespoň neměli být.

Politická důvěryhodnost totiž nevzniká na tiskové konferenci ani na sociálních sítích. Buduje se roky. Každým hlasováním. Každým veřejným vystoupením. A někdy i každým mlčením.

Často slýcháme, že je třeba hledět dopředu. Ano, budoucnost je důležitá. Ale bez znalosti minulosti snadno naletíme těm, kteří si každé volební období oblékají nový kabát a tváří se, že s tím předchozím neměli vůbec nic společného.

Paměť není pomsta. Paměť je pojistka demokracie.

Proto bychom se neměli bát otázky „Kde jste byli, když…?“ Naopak. Měli bychom ji pokládat častěji. Nejen jedné straně nebo jednomu politikovi, ale úplně všem.

Protože politika není divadelní premiéra, kde po každém představení spadne opona a začíná se od nuly. Je to dlouhý příběh. A každý, kdo usiluje o důvěru veřejnosti, by měl nést odpovědnost za všechny své předchozí kapitoly.

Jestli něco české politice opravdu chybí, pak to není více marketingových sloganů ani profesionálně natočených videí. Chybí jí větší úcta k faktům, souvislostem a vlastní minulosti.

A možná právě proto některé politiky tak znervózňuje jedna jediná věta.

„Kde jste byli, když…?“

Protože na tuto otázku se špatně odpovídá marketingem.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

(autorský názorový článek )

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz