Článek
Žádný velký plán, žádná strategická akce. Prostě jen tak – člověk občas potřebuje vypadnout z bytu, aby si připadal živější. A také se uklidnit po stresu z druhého kola senátních voleb.
Tak jsem si řekl, že si koupím dva jahodové jogurty a nutellu.
Ani ne proto, že bych měl nějakou extra chuť či dokonce hlad na jahodové a čokoládové potraviny, spíš jsem chtěl zkusit, jestli se ještě vůbec prodávají. Však víte po tom jarním skandálu s Nutellou…
V obchodě bylo tak normálně liduplno. Žádná extra tlačenice, žádný panický útěk před důchodci, co berou máslo či viagru po kartonech. Ale taky nic moc zajímavého.
A jak tak chodím kolem regálů, koukám, že mě ani nikdo nesleduje. Ne, že bych čekal fanoušky, co by si žádali podpis nebo aspoň fotku, to víte úspěšný bloger se skoro osmi miliony přečteními v obyčejném jihomoravském supermarketu…ale ani jeden podezřele se tvářící prodavač. Nikdo mne nazastavoval, neplácal po zádech ani neokukoval, to beru prostě jako plus.
Dávám tedy do košíku dva jahodové jogurty značky Florian , a později i zmíněnou nutellu značky Nutella.
Zkouším si vzpomenout, jestli jsem někdy ve své polo-zářné kariéře potkal někoho slavného v Lidlu. Co třeba Bolka Polívka? Ne, ten by tady určitě nebyl. Bolek je člověk na farmářské trhy či do vinárny. Tam se probírá čerstvými rajčaty či burčáky, a povídá si s lidmi, jak kdyby to byla jeho sousedská slavnost.
A co takhle Petr Fiala? Pochybuju. Premiér ( i jeho jmenovec ze skupiny Mňága a Ždorp) má jistě někoho, kdo mu nakupuje jogurty, když náhodou potřebuje přesně dva jahodové. A Nutellu tu si kupuje v zahraničí, to víme přec z medií.
V tu chvíli mě napadne, že možná potkám aspoň nějakého zapomenutého herce z televize. Nějakého toho chlápka, co hrál strážníka ve všech těch detektivkách, které jsme sledovali jako děti a mladiství.
Ale ne, Lidl se rozhodl ten den zůstat obyčejným. Dokonce ani žádná klobáska v akci, na kterou by člověk čekal frontu.
Závěrem
Nikam nespěchám.
Konečně se pomalu jako plíživá inflace přiblížím k samoobslužným pokladnám. Žádné drama. Žádné fronty, ani zmatené starobní důchodkyně hledající, kam se dávají mince.
Byl jsem na to připraven. Dokonce jsem si zkontroloval, že mám peněženku – což se mi obvykle stane, až když jsem zrovna na řadě a paní pokladní na mě hledí, jako bych si chtěl odnést dva jogurty bez placení.
Vložím jogurty na skener. Ten známý pípající zvuk mě ujišťuje, že svět je v pořádku. Zatímco dávám jogurty do tašky, rozhlížím se po obchodu, jestli se mi náhodou nestane něco, co by bylo alespoň trochu zajímavé, co by se dalo zapsat do fejetonu.
Ale ne. Nic. Vůbec nic. Jogurty jsou v pořádku. Peněženku mám stále u sebe. Nikdo mě vozíkem nepřejel.
A tak odcházím. S dvěma jogurty a pocitem, že možná, jen možná, to byl jeden z nejpoklidnějších nákupů v mém životě.
Příště, abych měl námět na divoký fejeton budu muset asi do Penny Marketu Markéty Vaňkové na Vaňkovku koupit pivo Primátor..
