Článek
Nedávno jsme byli s vnoučaty v Moravském krasu na výletě. A cestou necestou jsme se stavili v blanenské nádražní restauraci na oběd. Nebojte je to restaurace hezká nekuřácká, abyste nepodezírali chudáka dědečka, že zavedl vnoučata do nějakého nezdravého pajzlu.
Děti si daly vegeteriánské jídlo - smažený sýr s hranolkami a tatarkou a dědeček s babičkou vlastně taky.
Najednou si šestiletá Terezka povšimla fotky na zdi restaurace - Dědo, proč ten pán nemá obličej?? - viz foto:
489263362_9458522610901057_4855388271437248266_n
Její starší (avšak stále nezletilý) bráška Martínek (kámoši nazývaný světácky Márty) se již nadechoval, takže jsem očekával jeho tradiční dětský vtípek - a la : to je pán z hororu, syn toho chlapa bez hlavy…nebo podobné alotrium, kterým starší bráchové straší mladší sourozence - oběti jejich ostroftipu…
Avšak Márty překvapil - a říká klidným skoro dospělým hlasem - Poslouchej Teréz, tys ještě neslyšela o GDPR?
Málem mně, ale i mojí manželce (rovněž právničce v důchodu) vypadly hranolky z úst.
Na jednu stranu nás pobavila plastická představa jak již v Rakousku-Uhersku (dle některých názorů předchůdci EU) měli GDPR a podobné taškařice, avšak současně jsme měli radost, že jablko nepadlo daleko od stromu.
Taková ta radost jako když malý vnuk zedníkův či architektův postaví svůj první domek z Lega anebo když syn političky poprvé naslibuje spolužákům hory - doly.
A navíc jsme měli radost, že pokud z kluka bude za pár let právník, tak se bude mít dobře jako my a generace právníků před námi. A brzy si našetří na svůj první motocykl Huawei - Davidson a bude s ním okouzlovat děvčata a my nevymřeme po meči, ani po paragrafu.
Hezký zbytek víkendu a začátek pracovního týdne z Moravy.
