Článek
V těchto dnech bylo odhlasováno v Parlamentu ČR, že poslanci a senátoři budou moci v budoucnosti nominačně podpořit pouze a jen jednoho kandidáta na prezidenta. Doposud směli podle majoritního aplikačního výkladu ministerstva vnitra podpořit více kandidátů.
Senát ve středu (21. 8.2024) tuto změnu schválil 61 hlasy ze 70 přítomných členů horní komory. Dodejme, že dle těchto nových více restriktivních pravidel se bude poprvé postupovat již při příštích prezidentských volbách, tedy v roce 2028.
Pravda, zmíněnou novelu ještě musí podepsat dnešní prezident Petr Pavel, avšak neočekává se, že by s ní měl mít při kontrasignaci větší problém. Navíc prezident P: Pavel již dříve oznámil, že příště již kandidovat nehodlá. Uvidíme, zda svůj slib nakonec dodrží.
Ale zpět k hlavnímu tématu – čeští poslanci a senátoři budou tedy moci podpořit pouze jednoho kandidáta na prezidenta.
In medias res – k novele mám jako právník několik silných výhrad. A nesouhlasím s ní!
Za prvé. Proč se stejné (zbytečné) omezení netýká i občanů? Ti dnes mohou podepsat kandidátní listinu více než jednomu kandidátovi na hlavu státu.
Proč také jim náš moudrý zákonodárce neomezil toto právo? Logiku v tom nevidím pražádnou. Koneckonců ani důvodová zpráva k zákonu to nijak smysluplně neřeší.
Za druhé – zastávám silný názor, že žijeme ve svobodné zemi a každý poslanec
a senátor by měl mít zákonné právo podpořit tolik prezidentských kandidátů, kolik uzná za vhodné. A kolik unese jeho svědomí. Jako liberální právní komentátor se kloním ke stanovisku, že počet podpořených kandidatur nemá být omezen. Proč tak soudím?
Kontrolorem „zdivočelých“ poslanců či senátorů má být primárně „Jeho Veličenstvo volič“, ne erár. Po lopatě, pakliže senátor Franta Kvítek je pěkné kvítko a napomáhá v kandidatuře třešním i višní, tygrům i beránkům, levákům i pravákům, veganům i jelitům – tak prostě takového nekonzistentního mudrce již víckrát do Senátu (nebo PSP) nezvolíme. Nicméně opakuji pro méně pozorné čtenářstvo: Toto právo má náležet voliči, ne státní moci.
Za třetí: Dle letité doktríny mají být ústavního práva vykládána ve prospěch politických svobod. A těmi zde jsou svoboda kandidovat a její zrcadlový obraz, právo nás voličů vybrat si z co největší nabídky kandidátů a kandidátek.
Pro pět ran do ústavněprávního klobouku, to je přece ta pravá nezmenšená svoboda.
Sečteno a podtrženo – citovanou restrikční novelu nevítám. De facto omezuje politickou soutěž. Nejvíce dopadne na (skutečně) nezávislé kandidáty či kandidáty malých neparlamentních stran a hnutí, kteří nemají peníze a aparát na sbírání minimálně 50 000 podpisů v ulicích. V politice i v životě preferuji pestrost, a ta nyní dostala zase pěkný pohlavek.
---------------------
(Modifikovaně psáno pro deník Právo)
