Článek
Zdánlivě marginální otázka. Pouhá aritmetika. Ale právě v těchto nenápadných číslech se leckdy skrývá podstata našeho veřejného života.
Proč má Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky stále dvě stě členů? Proč, navzdory letité zkušenosti a opakovaně prožívaným krizím, neprovedeme drobnou, ale zásadní změnu.
Změnu, která by nám ušetřila mnoho zbytečných potíží.
Říká se tomu pat. Stav, kdy se nikdo nedokáže dohodnout, protože síly jsou přesně vyrovnány – zde, sto na sto.
A přestože demokracie je o kompromisu, o hledání společné řeči, o překračování vlastního stínu, musíme uznat, že tento aritmetický pat vede spíše k paralýze než ke konsensu.
Není to jen matematický problém. Je to problém politické kultury, schopnosti hledat řešení, které přesahuje momentální výhodu jednoho tábora.
Ergo kladívko, právě proto, že víme, jak těžké je tuto kulturu v praxi naplňovat, proč si alespoň technicky neulehčit situaci?
Navrhuji, abychom konečně začali uvažovat o změně: aby Poslanecká sněmovna neměla 200 členů, ale 199. Jeden jediný hlas navíc či méně by mohl v rozhodujících chvílích znamenat rozdíl mezi patem a pohybem vpřed.
Potřeba ústavní změny
Ano, museli bychom kvůli tomu změnit Ústavu. A taková změna není věcí jednoho odpoledne. Avšak pánové a dámy z malostranských paláců, není právě ústava živým organismem, který by měl odrážet zkušenosti a potřeby společnosti?
Není ústavní změna oprávněná právě tehdy, když může předejít zbytečným krizím a odblokovat demokratický proces?
Nepochybuji o tom, že se ozvou hlasy, které budou tvrdit, že je to zbytečné. Že pravý problém je v politicích, v jejich neschopnosti, v absenci kultury dialogu. Mají (filozofickou) pravdu. Pro pět ran do ´ústavního pořádku právě proto, že s tímto neduhem zatím neumíme účinně pracovat, měli bychom vytvořit rámec, který alespoň základní blokace omezí.
Samozřejmě popsaná změna na lichý počet poslanců není všelék. Nevyřeší hluboké rozpory ani nenahradí potřebu morální odpovědnosti. Ale je to malý, racionální krok, který má sílu předcházet zbytečným patovým situacím.
Demokracie není jen o idejích, ale také o struktuře. A struktura, která umožňuje trvalý pat, není strukturou moudrou.
Kdybych měl parafrázovat slova, která jsem kdysi napsal o naději, pak bych řekl:
Změna na 199 poslanců není naivní vírou, že odteď už bude všechno hladké. Je to rozhodnutí udělat naši demokracii o něco praktičtější, funkčnější – a tím i pravdivější.
Možná je na čase, abychom i tento tichý aritmetický problém vzali konečně vážně.
(autorský názorový článek, modifikovaně psáno pro Právo)
