Článek
Hotelová snídaně v ceně je zvláštní český (ale i slovenský, ukrajinský, polský či maďarský) sociální experiment, který by si zasloužil vlastní grant z evropských fondů.
Jakmile host (zejména, ale nejen senior/ka) u recepce zjistí, že „snídaně je zahrnuta v ceně“, v jeho očích se cosi zaleskne.
Nejde už o jídlo. Jde o návrat investice. Hrrrr na ně!
https://www.youtube.com/watch?v=YZYaU9Zp-FM&list=RDYZYaU9Zp-FM&start_radio=1
Ráno se pak v jídelně scházejí lidé, kteří by se jinak spokojili s rohlíkem a kávou z automatu. Zde se však mění v objevitele nových „snídaňových kontinentů“.
Talíř slouží jako základní stavební kámen, na který se vrství vejce, slanina, párky, losos, sýr, sýr na sýr, a pro jistotu ještě sýr. Někdo přidá zeleninu – aby to vypadalo zdravě – a vše korunuje croissantem, který se už nevejde, ale „byla by škoda ho tam nechat“.
Džusy tečou proudem. Host si bere tři sklenice, protože ochutnává: pomerančový, jablečný a cosi zeleného, co chutná jako posekaný trávník po dešti. Kávovar je obléhán s výrazem Petra Pavla, když mu Macinka pošle v noci SSM-ku (pardon SMS-ku).
Každý host má svíravý pocit, že když už je to v ceně, bylo by skoro nemravné odejít jen s jedním cappuccinem.
Největší drama nastává u teplého bufetu. Lidé stojí frontu, jako by se rozdávaly poslední vajíčka na Zemi. Nabírají s obavou, že by jim někdo mohl vzít poslední míchaná vejce, přestože kuchař za nimi chrlí další várku rychlostí menší průmyslové výroby.
A pak se stane nevyhnutelné. Talíře se vracejí poloplné. Slanina vychladla, párky ztratily kouzlo, losos už tak romanticky nevoní. Host odchází s pocitem vítězství – vždyť „to měl v ceně“ – a zanechává po sobě malé zátiší plýtvání, které by dojalo i ekologicky smýšlejícího popeláře.
Závěrem
Hotelová snídaně v ceně nás učí jednu důležitou věc: když je něco „zadarmo“, dokážeme toho sníst víc očima než žaludkem. A možná i víc, než by bylo slušné.
Ale zítra ráno? Zítra to zkusíme znovu. Pro jistotu.
Dobrou chuť!
