Článek
Řeknu vám to bez servítku: Bůh, případně příroda (podle toho, komu zrovna platíte členské příspěvky), vytvořili přes dva biliony galaxií. V každé z nich několik set miliard planet.
Planety ledové, plynové, kamenné, planety s prstenci, bez prstenců, planety, které se točí správně, i ty, co se točí špatně, jako když vám v Lidlu dají vozík s křivým kolečkem. A pouze na jediné z nich – ano, hádáte správně, právě na této naší matičce Zemi – se musí pracovat (nebo dokonce studovat - nezapomínejme na duševní zdraví mladých).
Drsný, že?
V celé té kosmické nádheře nikde žádné pondělí. Nikde žádný budík v 5:42. Nikde žádný e-mail s předmětem „Jen drobnost“ poslaný v pátek v 16:59.
Nikde žádný přemotivovaný vedoucí, který/á by vám vysvětloval, že „jsme jedna rodina“, ale dovolenou si musíte napřed zasloužit.
Představte si to ticho vesmíru. Mlhoviny se líně převalují, černé díry si berou, co chtějí, bez výběrového řízení, supernovy explodují bez bezpečnostních školení a galaxie se srážejí bez toho, aby vyplňovaly formulář o pracovní neschopnosti.
A my? My máme docházkový systém.
Na Marsu či Uranu se nikdo neptá, zda má smysl práce z domova. Na Saturnu nikdo neřeší work-life balance, protože tam prostě žádná práce není.
A v Andromedě? Tam už vůbec netuší, co je to „motivující firemní teambuilding“ v hotelu, kde nefunguje klimatizace a pivo stojí devadesát korun.
A v souhvězdí Medvědice o práci neslyšeli, jak je světelný rok dlouhý.
Jen tady, na modré tečce uprostřed ničeho, jsme dospěli k závěru, že smyslem existence je „být produktivní“. Nejlépe pořád. I když už dávno není co vyrábět, kam spěchat a proč se honit. Ale zvyk je železná košile a výplatní páska zase tak lehká není.
Závěrem
Možná je to celé omyl. Možná Bůh chtěl, aby si lidé lehli do trávy a koukali na hvězdy. A my jsme si místo toho lehli do tabulek v Excelu. Možná jednou přiletí mimozemšťané, podívají se na nás, na naše kalendáře, porady, krompáče, webináře a stres, a zeptají se: „A vy jste si to nemohli zařídit v klidu jako my?“
A my jim bez servítku odpovíme: „Mohli. Ale museli jsme do práce.“
