Článek
Když se na obrazovce objevil neohrožený Malajský tygr, telefonovalo se jen o reklamě, návštěvy končily dřív a děti druhý den na školních dvorech šermovaly klacky místo šavlí.
Přesto o legendárním seriálu koluje řada mýtů. Tady jsou tři zajímavosti, které možná překvapí i jeho věrné fanoušky.
1. Sandokan vlastně nikdy neexistoval
Mnoho diváků mělo pocit, že sledují příběh skutečného asijského bojovníka proti britské nadvládě. Ve skutečnosti byl Sandokan literární postavou, kterou vytvořil italský spisovatel Emilio Salgari už na konci 19. století.
Na celé věci je nejzajímavější jeden paradox. Salgari dokázal barvitě popsat džungle, moře i život v jihovýchodní Asii, přestože se tam nikdy nepodíval. Exotický svět si skládal z cestopisů, map a knih. Fantazie mu zkrátka sloužila lépe než cestovní kancelář.
2. Z Kabira Bediho udělal seriál světovou hvězdu
Dnes je Kabir Bedi se Sandokanem nerozlučně spojený. Jenže před natáčením zdaleka nepatřil mezi největší filmové hvězdy.
Televizní seriál z roku 1976 mu otevřel dveře do celého světa. V Itálii se stal doslova celebritou první velikosti, obrovský úspěch zaznamenal i ve Francii, Německu, Španělsku nebo tehdejším Československu. Málokterému evropskému seriálu se podařilo vytvořit z hlavního představitele tak výrazný mezinárodní fenomén.
Není divu, že pro miliony diváků zůstává Kabir Bedi Sandokanem dodnes. A nejspíš už navždy.
3. Za úspěchem stála i hudba
Kdyby člověk zavřel oči a pustil si jen úvodní melodii, většina pamětníků okamžitě pozná, o jaký seriál jde.
Hudbu složili bratři Guido a Maurizio De Angelisovi a trefili se do černého. Titulní píseň se stala hitem sama o sobě a prodávaly se jí miliony kopií. Právě spojení chytlavé melodie, exotického prostředí a charismatického hlavního hrdiny vytvořilo atmosféru, kterou se později pokoušela napodobit řada dobrodružných seriálů. Jen málokterému se to ale povedlo.
A možná právě proto stačí po letech zaslechnout několik prvních tónů a člověk je rázem zpátky v obýváku svého dětství.
Proč nás Sandokan baví i po padesáti letech?
Protože vznikl v době, kdy se ještě věřilo na hrdiny. Na muže, kteří drží slovo, chrání své přátele a kvůli lásce jsou ochotni riskovat všechno. Neměli superschopnosti ani počítačové efekty. Stačila jim odvaha, šavle a vlastní čest.
Možná právě proto Sandokan nestárne. Dnes už působí trochu naivně, některé triky vyvolají úsměv a tempo vyprávění je pomalejší než u současných seriálů. Přesto mu něco zůstalo – schopnost probudit v divákovi touhu po dobrodružství.
A to je vlastnost, kterou žádné speciální efekty nenahradí.
Myslím, že tato verze působí přirozeněji a více připomíná úspěšné články na Seznam Médium. Ještě silnější by ale byla, kdyby byla okořeněná československými vzpomínkami – například jak po odvysílání Sandokana zmizely z ulic děti, jak se prodávaly samolepky nebo jak se z klacků stávaly pirátské šavle. To by článku dodalo ještě větší autenticitu a nostalgii.
