Článek
Krimi příběh z Hodonína: Smlouvy, prsa a umělá inteligence
V Hodoníně se to zprvu zdálo jako nevinná historka. Třináctiletá školačka Terezka, brýle na nose a culík do strany, si hrála s notebookem víc než s panenkami. Zatímco spolužačky sledovaly TikTok či s babičkami seriál Ulice, ona se ponořila do světa paragrafů.
Umělá inteligence jí šeptala do ucha právnický jazyk a ona ho poslušně přepisovala.
První „zločin“ byl téměř roztomilý. Děda prodával zahrádku a nechtělo se mu k právníkovi. Vnučka cvakla pár vět do počítače a během půl hodiny měl dědeček (veterán studené války) na stole kupní smlouvu, za kterou by se nemusel stydět ani notář. Děda byl nadšený: „Terezko, tys mi ušetřila tisíce! To se ví, že tě příště vezmu na zmrzlinu.“
Ale zmrzlina byla jen začátek. Kriminalisté by později řekli, že právě tady se Terezčina kariéra zlomila: první úspěch, první úplatek – sladká odměna místo studené spravedlnosti. Pak už to šlo rychle.
Nájemní smlouvy skoro pro půlku sídliště, prodeje bytů, auta, elektrokola, dokonce i motorky Huawei-Davidson.
Kdo měl problém, nešel za právníkem, ale za moravskou holkou s laptopem s ukousnutým jablíčkem.
Advokáti v okolí zuřili. V kancelářích prý létaly spisy vzduchem, sekretářky zapisovaly vzteklé stížnosti, ale nebylo to nic platné. Jak žalovat dítě?
Terezka byla právně nepostižitelná. Byla jako nedotknutelný boss podsvětí, kterému ještě ani nenarostly všechny zuby.
Až přišla kamarádka Ester. Ze sociálně slabé rodiny, v očích hlad po penězích a cigaretách. A s nápadem, který by rozklepal i zkušeného advokáta: „Terezko, napiš mi smlouvu. Kluci mi slíbili prachy a cigára, když jim ukážu prsa. Já chci, aby to bylo právně závazné!“
Terezce se sevřel žaludek. Poprvé cítila, že se pohybuje na tenkém ledě. Umělá inteligence sice nabídla několik šablon, ale její vlastní svědomí křičelo: Tohle není smlouva, to je propadák do bahna. Jenže Ester tlačila, přátelství je někdy mocnější než paragrafy. „Prosím, jsi jediná, kdo mi může pomoct.“
A tak smlouva vznikla. Černé na bílém. Terezka podepsala svůj osud.
Neuplynulo ani pár dní a aféra byla na světě. Dokument se dostal do rukou učitelů, pak rodičů, pak celé školy. Byla povolána sociálka, advokáti se konečně dočkali satisfakce a ve sborovně se šuškalo o „smlouvě století“.
Terezka, dívka, která málem porazila právnický kartel Hodonínska, padla na kolena kvůli pubertálnímu žertíku. Její právní impérium se rozpadlo jako domeček z karet.
Žádné další smlouvy, žádné dědečkovy zahrádky, žádné prodeje aut. Jen jedna trojka z chování, červeně zapsaná v elektronické žákovské, jako cejch na krku padlé královny.
Kriminální kroniky Hodonína tak dostaly nový příběh: o dívce, která chtěla být malou advokátkou, ale skončila jako hříšnice v lavici 8.B.
A zbyla jen otázka: byl to zločin, nebo jen příliš rychlý start?
------------------------------------
(psáno na základě skutečné události, kterou mi vyprávěl bývalý student - právník, jména, místa i některé aspekty případu byly z pochopitelných důvodů a ochrany mladistvých upraveny či vynechány)
